_Tátův blog: Je třeba doladit time management. A taky „přestěhovat“ Emičku

Rád si všechno plánuju. Ale taky nikdy nestíhám, což by mi s radostí všichni potvrdili. S Emičkou to teď platí dvojnásob.

Datum publikace: 18.06.2018

V minulých dnech jsme zamířili na první společnou dovolenou. Auto jsme naskládali jako kamion z IKEA a vyrazili na cestu. Už u prvního obchoďáku jsme ale stavěli, abychom dokoupili věci, které nám chyběly. Jakmile jsme dorazili na místo, rozbalili jsme náš tábor a dovolená v Beskydech mohla začít.

Výlet do Bojnic

Hned na druhý den jsme naplánovali celodenní výlet do slovenských Bojnic. Něco přes sto kilometrů cesty, zhruba dvě hodiny jízdy, to nebude žádný problém. Šeredně jsme se ale spletli. Jedním autem jsme vyrazili my, druhým kamarádi s Davídkem – budoucím ženichem naší Emičky. Ta dostala zhruba po hodině jízdy hlad, Davídek chtěl zase stavět o pár minut později, a když jsme u Žiliny omylem najeli na dálnici, věděli jsme, že se naše plány začínají bortit.

Nakonec se naše cesty rozdělily. My jsme do Bojnic dorazili, cesta však netrvala dvě, ale něco přes čtyři hodiny. Stálo to však za to, nádherné místo, jen Emičce se v tom vedru a mezi pavilony pro lvy a opice nechtělo do mlíka. Zato její „účes“ schytal i na Slovensku neskutečný obdiv.

Jak na time management?

Večer jsme se všichni sešli u grilu a usoudili jsme, že time management a děti, to moc nejde k sobě. Ještě na tom všichni musíme pracovat a u každé cesty počítat s „nečekanými“ přebalovacími a krmícími zastávkami, pozvracenými oblečky, ale také s kolonami, které nás potkaly zpáteční cestou. Ta však byla o dvě hodiny kratší…

Zbylé tři dny proběhly bez sebemenších problémů. Emičce s Davídkem horský vzduch evidentně svědčil a postupně se začali sbližovat. A já jsem zároveň začal odpočítávat poslední dny, kdy s námi v noci bude spát ve společné místnosti.

Do svého pokoje

Noclehy v cestovní postýlce jí totiž nedělaly sebemenší problém, během pár minut byla tuhá a prospala celou noc. Nebylo na co čekat a po návratu domů jsme ji „přestěhovali“ do svého nového království.

Báli jsme se, jak to ponese, jestli tam bude chtít spát, jestli nebude plakat, ale nic z toho se nestalo. Daleko hůř jsem to nesl já, Emička se totiž najednou ztratila z ložnice a udělala další krok ke své samostatnosti.

Jsem ale rád, že jsme tento krok udělali tak brzo. Vzájemně jsme se začínali rušit, budit se a nikdo neměl tak pevný spánek, jak by potřeboval. Malá teď tu změnu ani nevnímá tolik, jako kdyby byla starší a z pokojíku na nás volala: „Maminko, tatínku, já tady nechci být sama.“

Ve svém usne během pár minut, spí celou noc, v noci se nebudí a vstává s úsměvem na tváři. Tento krok se nám povedl. Jak jsme ho dosáhli? Zkuste si nastavit každovečerní rituál. U nás funguje toto - okoupat, nakrmit, chvíli si pohrát a pomazlit se, pak dát hned do postýlky. U větších dětí zkuste třeba čtení pohádek. Pak zhasnout lampičku a jít spát.

Existuje však ještě jedna možnost, o které jsem nikdy neslyšel, my ji díky našemu spáči použít nemuseli, ale vám by třeba mohla pomoct. Říká se jí Estevillova metoda a podle diskuzí už pomohla spoustě rodičům, jejichž děti prostě nechtěly za žádnou cenu usnout nebo se jim pak budily. Podle oficiálních zdrojů prý zabírá u 96% dětí.

Estevillova metoda, postup a pravidla:

1/ Estivillovu metodu můžete začít aplikovat kdykoli, jestliže už dítě v noci nekojíte. Většinou tedy po šesti měsících věku, kdy už je dítě schopno spát v noci deset až dvanáct hodin v kuse.

2/ Nezačínejte s metodou, pokud je dítě nemocné nebo se v dohledné době chystáte odjet apod. Je třeba, aby dítě bylo v klidu a ve své postýlce. Teplota v místnosti by měla být kolem 20°C.

3/ Všichni v rodině musí držet za jeden provaz. Je třeba, aby všichni metodu znali, podpořili vás a sami ji vzhledem k dítěti striktně dodržovali.

4/ Každé dítě je jiné a na každého tedy zabírá metoda jinak. Některé dítě začne usínat a spát v klidu už po několika málo dnech a jinému to trvá déle. Buďte trpěliví, úspěch by se měl dostavit.

5/ Odlišujte spaní přes den a v noci. Udělejte si určité rituály, které budete v danou dobu dodržovat, aby dítě samo poznalo rozdíl. Při denním spaní nezatahujte rolety, nechte do pokoje proudit denní světlo. Naopak v noci dbejte, aby v pokoji byla skutečná tma (tedy bez jakýchkoli i tlumených světel) a klid.

6/ Rituálem, který dítěti odliší den a noc je také večerní hygiena nebo další úkony, které však budete pravidelně dělat jen před večerním spaním. Koupání a následné krmení je osvědčené a dítě si obě po sobě jdoucí činnosti rychle spojí s následným spánkem. .

7/ Na noční spaní dejte děti do postýlky několik věcí, které bude mít celou dobu u sebe, např. plyšová hračka, dudlíček apod. Můžete nechat dítě, aby si předměty vybralo. Vysvětlete mu, že tyhle věci s ním budou spinkat po celou noc, stále tam budou s ním.

8/ Než dítě uložíte, ještě s ním mimo postýlku, a nejlépe i mimo pokoj v němž spinká, nějakou dobu (cca 10 min.) provádějte nějakou činnost, například mu čtěte, vyprávějte nebo zpívejte. Měla by to pro dítě být příjemná činnost, při níž bude cítit, že ho máte opravdu rádi.

9/ A pak už se jde na to! Uložte dítě do postýlky a řekněte jakési „zaklínadlo", větu, v níž vyjmenujete všechny předměty, které má dítě v postýlce a které s ním budou spinkat a popřejete mu dobrou noc. Je třeba, abyste tato slova pronesli klidným, ale razantním způsobem, zopakujte je třikrát tak, abyste v pokojíku strávili cca 30 sekund a pak odejděte.

10/ Dítě po vašem odchodu pravděpodobně začne plakat, křičet a všelijak vyvádět, ale vy se nesmíte nechat vyvést z míry. Vstoupíte do pokoje, znovu zopakujete větu o hračkách, popřejete mu dobrou noc, lehce se ho dotknete a odejdete. Rohodně dítě nehlaďte, nerozčilujte se ani s ním nediskutujte a už vůbec ho nevyndavejte z postýlky. Bez mrknutí stále opakujte jedno a to samé a z pokoje odejděte. Tenhle přístup je třeba, aby dítě vědělo, že jste na blízku a že ho stále máte rádi.

Intervaly pro vstupování do pokojíku a pronášení vašeho „zaklínadla":

  • první den nácviku: první čekání – 1 minuta, druhé čekání - 3 minuty, třetí a další čekání - 5 minut
  • druhý den nácviku: první čekání – 2 minuty, druhé čekání - 5 minut, třetí a další čekání - 8 minut
  • třetí den nácviku: první čekání – 3 minuty, druhé čekání - 7 minut, třetí a další čekání - 11 minut
  • čtvrtý den nácviku: první čekání – 4 minuty, druhé čekání - 9 minut, třetí a další čekání - 14 minut
  • pátý den nácviku: první čekání – 5 minut, druhé čekání - 11 minut, třetí a další čekání - 17 minut
  • další dny než se dítě naučí usínat samo: první čekání – 6 minut, druhé čekání - 13 minut, třetí a další čekání - 20 minut

Zdroj: https://mojebetynka.maminka.cz/clanek/estivillova-metoda--drsna-ale-ucinna

Autor: Petr Sobol


Čtěte také:
Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek