_Tátův blog: První sláva odškrtnuta. Emička je občánek města!

Máte své oblíbená čísla? Já ano. 9 a 15. Jenže teď mě nenapadá žádná souvislost, jak je použít. To manželce stačí oblíbené číslo jedno – 25. A tady je to už zajímavější…

Datum publikace: 26.02.2018
Tátův blog: První sláva odškrtnuta. Emička je občánek města!

25. června jsme si řekli své ano. 25. dubna jsme se dozvěděli, že se v bříšku začíná klubat něco, z čeho se za pár měsíců stane Emička. A pětadvacátého února, skoro dva měsíce potom, co poprvé nakoukla na svět, přišel její první velký den. Vítání občánků.

Je z ní nákupní maniačka

My pánové s tím většinou moc velký problém nemáme, sám ale dobře ví, jak dámy neustále řeší, co na sebe. Každá nová příležitost rovná se cesta za novými šaty, ideálně nové boty a pro jistotu taky kabelku.

Už teď vím, že Ema nebude jiná. Koupili jsme pro ni šaty, jenže jsme se o pár dnů přepočítali, neodhadli velikost, a tak začalo hledání nového outfitu. Tedy dalších šatů. Co měsíc – to nové šaty, to je slušný začátek, jak se stát nákupní maniačkou.

Jako máma

K tomu jsme doladili punčochy, nasadili čelenku a šlo se na věc. Jenže Emička byla už od rána jako každá správná žena nervózní.  Já celou dobu tvrdím, že je po mámě, a toto mě v tom jenom utvrdilo.

Ranní „snídaně“ se proměnila v dlouhý boj doprovázený solidním křikem. Jakoby už cítila, že se její chvíle blíží. Nervozita by se dala krájet a nám začal utíkat čas. Stejně jako hokejistům na olympiádě.

Venku se to navíc proměnilo v arktickou zimu, a tak jsme malou museli nabalit, jako by se nešla předvést do obřadní síně, ale jela na severní pól.

Zase s Davídkem

Na místě už čekal Davídek. Její ženich, pamatujete? I jeho dostihla tíha okamžiku a na obličeji si udělal pořádnou rýhu. Když už se mu konečně zahojila, tak provedl další přesný chvat a vykouzlil si novou jizvu ala Harry Potter. On prostě ví, jak zaujmout.

Máme za sebou už několik slavnostních okamžiků od maturit, přes promoce až po svatbu. Dneska to byl ale pořádný doják a oba jsme byli hodně naměkko. Tedy až do chvíle, kdy se Emčin spokojený výraz změnil v náznak pláče a nás začal omývat smrtelný pot. Nakonec jsme ale všechno zvládli.

Emu celou dobu fascinovaly máminy vlasy, které znovu upoutaly její pozornost a zahnaly její ranní stres. Davídek zase neustále nadšeně koukal do stropu na světla a užíval si své chvíle slávy.

Naše malá princezna byla plná dojmů a doma to zalomila na několik hodin. I když jí hlad budí s přesností švýcarských hodinek, teď dokonce zaspala jeden odpolední chod. My jsme si odškrtli další úžasnou „25“ v kalendáři a čekáme na další nová dobrodružství. Už v sobotu k nám totiž dorazí Tomášek – potenciální ženich číslo dvě.

Autor: Petr Sobol


Čtěte také:
Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek