_Tátův blog: Zvuk, který nechcete slyšet. Když „udeří“ monitor dechu

Ležel jsem na sedačce a díval se na fotbal. Manželka vegetila ve vaně s knihou Temné hlubiny, od které se nemohla odtrhnout. Byl večer a Emička spokojeně spala ve své postýlce.

Datum publikace: 07.05.2018

V tom to přišlo. Pip, pip, pip. Zazněla to asi čtyřikrát nebo pětkrát. Rychle mi došlo, co se děje. Monitor dechu! Bleskově jsem vystartoval do ložnice, monitor už dopípal a začal hlasitě houkat. Nevím, co se mi konkrétně honilo hlavou, ale vím, že toho bylo hodně a že to nebylo nic, na co bych chtěl vzpomínat.

Planý poplach

Doběhl jsem k postýlce. Přesně si už nepamatuju, co se dělo. Přetočil jsem Emičku na bok a volal na manželku. Ta už mířila do ložnice a řítila se k postýlce. Co se děje?! Bylo to rychlé. Vzal jsem Emičku na ruce a vytáhl z jejího pelechu. Zdálo se mi, že otvírá oči, ale v tom stresu bylo vše nějaké rozmazané. Položili jsme ji na postel a pořád na ni mluvili. Moc nereagovala. Naštěstí se ale rozhodla, že nám ukáže svá kukadla a dokonce vystřihla i její neodolatelný úsměv. Ufff.

Ten však rychle vystřídal pláč. I pro ni to byl stres. Nevěděla, co se stalo, celé to prospala, najednou ale byla jinde, mimo svoje království. Rychle jsme ji zase uložili ke spánku a oddechli si, že se jednalo o planý poplach. I technika si totiž někdy dělá, co chce.

V ten moment ale zelené světýlko, které na monitoru dechu značí, že je vše v pořádku, neblikalo. Co se vlastně stalo? Začal jsem prohledávat diskuze na internetu a zjistil jsem, že nejsme první ani poslední, komu se něco podobného přihodilo. Všechny to ale vystrašilo stejně.

Lepší pětkrát, než nikdy

Monitor dechu máme pod matrací, na pevném roštu. Přesně tak, jak to má být. Hlavičku má Emička mírně vyvýšenou polštářem, který je pod matrací. Ten den jsem monitor přenášel z kolíbky. Dal jsem ho pak špatně? Natočila se Emička tak, že ji přestal snímat? Odchází baterky? Nebo se dlouho nenadechla? Kdo ví, ten zvuk mi ale ještě doteď „hraje“ v uších.

Dočetl jsem se, že někdo měl planých poplachů monitoru dechu už po krk. Vystresovaly ho natolik, že ho dal pryč. Taky jsem si ale přečetl názor, že je lepší zažít pět falešných poplachů, než pak neslyšet jeden, který slyšet měl být…

Já podtrhuji druhý argument. Je to zvuk, který nechcete slyšet, ale taky zvuk, který může všechno zachránit. Je však možné, že ani my jsme ho neslyšeli naposled. Z Emičky se totiž stává cestovatelka a putuje z jednoho kraje na druhý. Zábava začíná!

Jak na resuscitaci

Stalo se vám někdy něco podobného? Jednalo se jen o planý poplach, nebo jste díky monitoru zachránili dítěti život? Po této zkušenosti je dobré vědět, jak případně zasáhnout, tedy jak provést první pomoc miminku v bezvědomí – resuscitaci:

  1. Zjistěte, zda je dítě opravdu v bezvědomí. Snažte se s ním jemně zatřepat, mluvit na něj a ověřit, zda reaguje na podněty.
  2. Zjistěte, zda dýchá. Pokud se neprobouzí, je nutné okamžitě zjistit, zda dýchá. To lze velmi dobře zjistit prohlédnutím hrudníčku či přiložením tváře před ústa. Důležitým signifikátorem je i barva, pokud dítě nedýchá, začíná modrat.
  3. Pokud dítě nedýchá, velice rychle zkontrolujte, zda nemá něco v ústech. Pokud ano, provedeme manévr jako při dušení -dítě chytněte jednou rukou pod zády, druhou zafixujte hlavičku a překlopte na předloktí. Je nutné ale co nejvíc zkrátit dobu k samotné resuscitaci!
  4. Hned na to provedete pět úvodních vdechů do úst a současně do nosu. Vdechnete zhruba obsah tváře.
  5. Pokud se dítě nerozdýchá, kombinujte tři stlačení hrudníku a jeden vdech. Masírujeme dvěma prsty na spojnici bradavek třikrát v rychlosti zhruba 120 kompresí /min., do hloubky 1,5 - 2,5 centimetru (tam, kam jde stlačit). Pak vdechneme obsah tváře. Stále opakujeme. (zdroj: novinky.cz)

Autor: Petr Sobol


Čtěte také:
Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek