_Tátův blog: Jeden test a dvě čárky. Být tátou je k nezaplacení

Čas šíleně letí. Říká se, že my nestárneme, ale naše děti ano. Uplynulé (necelé) čtyři měsíce mě přesvědčily o tom, že je to velmi moudrá věta. Emička je každý den jiná. Co zvládá dneska, zítra posune úplně jinam. Jeden den ještě leží „nehybně“ na zádech a další se už málem přetočí na břicho. Ten pokrok je neuvěřitelný!

Datum publikace: 23.04.2018

Je tomu přesně rok, co jsme se dozvěděli, že za devět měsíců už nebudeme jenom dva, ale že se o jednoho člena rozrosteme. Tedy, doufali jsme, že o jednoho, že nebudeme hned čtyři. Jako by to bylo včera. Jeden test a dvě čárky, které nám dokonale změnily život. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív, začala nám nová úžasná etapa. Rodinná.

Nekonečný seznam

Rychle jsem se ukázal jako ekonom a začal všechno přepočítávat. Manželka na mě začala chrlit seznam věcí, které potřebujeme. Byl nekonečný. Občas jsem si sice myslel, že to nebo ono zrovna teď nutně nepotřebujeme, další měsíce mě ale vyvedly z omylu. Potřebovali jsme je a seznam zdaleka nebyl konečný.

Rodinu jsme plánovali. Jsem rád, že jsme se na celou situaci připravili a začali si tvořit rezervu. Díky tomu jsme mohli v klidu a v dostatečném předstihu vše zařídit a Emičce dát maximum. A já jsem se při velkém nákupu kočárku, autosedačky a dalších vymožeností v obchodě poprvé cítil jako král. Potvrdit takovou částku platební kartou – to byl pocit k nezaplacení.

Ať žije IKEA

Taky jsem přišel o pracovnu, která se předělala na Emiččin pokoj. Hodně lidí nám říkalo, že je na to ještě brzy. Ale není. Sice je stále s námi v ložnici a ještě chvíli potrvá, než ji od nás „přestěhujeme“, ale my jsme chtěli, aby i ona měla doma to svoje. A tak dostala vlastní království. Ať žije IKEA!

Moje cesty do práce, společné výlety i cesty za nákupy se změnily v lov věcí pro Emičku. Pokaždé jsme z auta tahali tašky oblečení, kosmetiky, plínek a dalších doplňků. Emiččin šatník na první měsíc společného života byl daleko pestřejší a bohatší než ten, s nímž hospodařím já, zato manželka jí stále sekundovala a užívala si, že si může nakupovat těhotenské oblečení.

Pocit k nezaplacení

Pak to přišlo. My už jsme byli nachystaní a čekali jsme, až bude připravená taky Emička. Poprvé jsme ji uviděli přesně v ten den, který nám před necelým rokem spočítali doktoři. Emička teď rozdává úsměvy na všechny strany a překopala nám životy naruby. Není nic krásnějšího než být tátou.

Autor: Petr Sobol

Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek