_Tátův blog: 5 věcí, které naší Emičku zaručeně vytočí. Jak jste na tom vy?

Datum publikace: 06.08.2018

Není to tak dávno, co Emička byla ještě nehybná placka. Postupně se ale vyvíjí a rozvíjí se i její osobnost. Ona čím dál tím víc objevuje nás a my zase ji. Moc dobře už poznáme, co má ráda, ale také víme, co ji dokáže rozzuřit do ruda.

Stačí jeden malý „skřek,“ abychom poznali, že něco není v pořádku. Emička se dokáže smát tak nahlas, až z toho dostane škytavku, ale taky se umí ozvat, když se jí něco nelíbí. A umí nám to dát hlasitě najevo.

Zatracená čepka

Problém číslo jedna. Úhlavní nepřítel. Nenáviděná věc. Nejhorší slovo na pět písmen? Čepka. Emička má vlásky jako v jejím věku málokdo, možná i proto čepky nesnáší, třeba ji to kudlí, možná si k nim jenom nevytvořila vztah. Nenávidí je odmala a nenávidí je stále!

Na začátku nosila beranici, na kterou si po pár dnech zvykla. Jenže když skončila zima, museli jsme obměnit šatník. A beranice na jaře by už nebyla in. Nakoupili jsme několik čepek, větší, menší, frajerskou s korunkou, ale výsledek byl pokaždé stejný – už když jí zbystřila, začala s sebou škubat. Čím blíž jsme se blížili k její hlavě, tím víc rudla, až plynule přešla k záchvatu, který zpravidla trval několik minut. Těšili jsme se na léto, až čepky nebudou potřeba, počasí nás ale několikrát vyvedlo z omylu…

Oblečení? Stačí plínka

Manželka oblečení miluje. V obchodech by dokázala trávit hodiny, žádný regál před ní neunikne. Emičce se v nákupních centrech líbí, všude samá světla a lidi, ale oblékání moc v lásce nemá. S kalhotami a legínami nemá problém, ale když dojde na tričko, jde do tuhého. Jakoby nám to chtěla vrátit a když jí navlékáme svetřík nebo mikinu, schová si prsty do rukávů a odolává, co to jde. U bundy je to už 50 na 50 – buď rezignuje, nebo protestuje dál. Nejradši by byla, kdyby celý den mohla trávit jenom v plínce. Znáte to taky?

(Ne)otočím se

Těšili jsme se, až se Emička poprvé otočí na bříško. Povedlo se jí to po pěti měsících. Slyšeli jsme, že když zvládla tento krok, zpátky to už bude hračka, prý otázka pár dnů. Ale řekněte to naší dceři. Přetáčení na břicho si oblíbila a využila každé příležitosti, jak se otočit, koníky pase i ze spaní a se zavřenými očima, ale zpátky se jí nechce. Jenže jí začnou ubývat síly a pouští se do pláče. Když jí dáme na záda my, pláče taky a hned jde zpátky na břicho. A tak začíná nekonečný kolotoč…

Update: Emička se po dvou měsících snažení přetočila z břicha zpátky na záda a začíná válet sudy po celém obýváku. Jaká fáze bude teď?

Fuj, sliny!

Pamatujete si, jak jste byli jako malí po jídle špinaví? Nebo když vám okolo pusy něco zaschlo a rodiče se vám to snažili odstranit? Třeba nehtem, kapesníkem, nebo, úplně nejhůř, nasliněným prstem? Taky jste to nesnášeli? Já teda ne, moc dobře si pamatuju, jak to bylo nepříjemné a jak jsem se při tom cítil trapně. Přesto teď to stejné děláme Emičce a její pohled při tom mluví za vše!

Ucpaný nos

Vysávání hlenů z nosu? Na začátku žádný problém. Emička se u toho dokonce smála. Trošku horší to bylo s kapkami do nosu. Teď ale obojí nesnáší. Zatímco kapky ještě dokáže přežít, u vysavače hlavou rychlostí blesku škube ze strany na stranu. Radši bude chrochtat a dusit se celý den, než aby přetrpěla pár vteřin s odsávačkou v nose. Je třeba mít hbité ruce a velkou trpělivost, většinou ji však naštěstí přemůžeme.

Co frčí u vás? Taky víte, co vaše děti vždy zaručeně vytočí do ruda?

Autor: Petr Sobol


Čtěte také:
Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek