_Tátův blog: Přebalování a kojení, to je teda věda!

Datum publikace: 15.01.2018

Všichni nám říkali, že každý den s malou bude jiný. Taky nám říkali, že až bude mít hlad, sama si řekne. Že se vzbudí a dá nám to jasně najevo. Hodně hlasitě. V tom prvním měli absolutní pravdu, v tom druhém se ale zatraceně pletli. Je to andílek, naprosto dokonalá a taky hrozně hodná. Ale taky je to popleta a malá spící Růženka.

Ema leží přímo naproti svému objektu. Kouká na místa, která jsou co tři hodiny jejím nejlepším přítelem. Stačí tak málo, aby se napila. My to víme, ale ona zatím ne. A tak kope všude okolo, vzteká se, dokonce jí fascinuje hnědá zeď. Co je tak zajímavého na hnědé zdi? Snaží se koukat do stropu, přetáčí panenky, vymýšlí nové kreace a máchá rukama. Škytá. A taky hrozně ráda spí. Usíná před kojením i během kojení. Jen po něm se jí často moc nechce.

Každý den nové kreace

Naše ložnice se proměnila v menší bojiště. Z obýváku se sem „přestěhoval“ i notebook, který jsem během jedné večeře naší šípkové Růženky zapnul a začal zapisovat hesla, která se ozývala z druhé strany postele. „Teď jsi dvakrát sála a zase to vyplivuješ? Soustřeď se, prosím. Emičko, najednou?! Teď jsi dostala hlad? No… Emi! Já to nechápu!“

Nakonec se to vždycky povede. Někdy to trvá deset minut, jindy třeba hodinu a půl. Pokud všechno, co se dosud naučila, zapomene ve tři v noci, a pak ještě řádí v postýlce, je z toho příjemná dvouhodinovka. Ale když vidíte ta její kukadla, všechno jí odpustíte. A věříte, že to příště bude lepší. Pak se to povede a jste si jisti, že máte vyhráno. Malá vás ale brzy vyvede z omylu.

Hurá na přebalování

Když jsem se připravoval na roli táty, tak jsem věděl, že ji budu plnit se vším všudy. Takže i s přebalováním. Sundat plínku, všechno utřít, zabalit, nakrémovat, dát novou plenu a je hotovo. Tak nějak jsem si to představoval. Zní to docela jednoduše, že?

Takže… Všechno docela funguje. Taky zvládám neustále vrtění i šermování nohama. Rovněž „aroma“ je zatím snesitelné. I když vím, že bude hůř. U nás doma má ale všechno trošku složitější proces. Na začátku je plínka často suchá. Ok, super. Tento stav ale nevydrží dlouho. Takže dáme novou. A víte, jak se říká, že holky zvládají více věcí najednou? Tak s tím já nesouhlasím. Naše malá si totiž vždy pečlivě rozplánuje, kdy co vykoná. Takže jedno přebalování se promění v dlouhý proces, během kterého hravě padnou i tři pleny. A občas taky naše nebo její oblečení, Emča si totiž svou chvíli slávy s radostí nachystá na moment, kdy to nejméně potřebujeme. Někdy do toho dá ručku, jindy nožku a někdy dokonce míří přímo na nás. Jako třeba dneska. První dva útoky přesně mířenou hnědou municí jsem ještě odvrátil plínkou, kterou jsem jí zrovna sundával. Když už jsem se radoval, že jsem jí přechytračil, vytáhla z arzenálu tekoucí proud vody, který nasměrovala do všech stran. Na ten už jsem neměl obranu.

To jsou emoce

Nikdy dřív mě nenapadlo, jaké emoce se během přebalování střídají. Při pohledu do plínky se raduju, že je suchá. Taky mi ale udělá hroznou radost, když vidím, když tak úplně suchá není. Neskutečné, nemyslel bych si, že se nad podobnými věcmi budu rozplývat a radovat se z nich. A ta slova chvály, co během nich padají.

Je 3:47. Malá je v postýlce, naprosto vytuhla. Toto kojení ji proměnilo v hadrovou panenku. My to taky balíme. První mise dnešního dne byla úspěšná.

Autor: Petr Sobol


Čtěte také:
Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek