_Tátův blog: Ať žijí sociální sítě. A proč je Emička jako moje tchýně?

Datum publikace: 16.04.2018

Moje tchýně je fajn. Je s ní sranda a mám ji fakt rád. Taky zbožňuje Emičku a nejdůležitější je, že se na ni (a samozřejmě taky na tchána) můžeme kdykoliv spolehnout. Zkrátka mezi námi funguje dokonalá symbióza.

Svoji babičku miluje i Emička. Možná je to proto, že z ní během společných chvilek dělá nosící miminko. Není divu, že je u ní tak šťastná. Horší je, že to stejné pak „vyžaduje" i po nás, my ale zatím statečně odoláváme! Emička toho však po své babičce zdědila více. Třeba lásku k televizi. Když se se mnou chce koukat na fotbal nebo na hokej, neprotestuju, ale ona by nejradši sledovala i teleshopping. Ve třech měsících se z ní pomalu stává televizní maniak, vždy se natočí tam, kam potřebuje, a když jí televizi vypneme, tak se klidně urazí. Prostě celá babička, které je navíc zatraceně podobná.

Skypování nadevše

Druhou babičku má Emička v Holandsku a je s ní ve spojení díky internetu. Skypování jí nedělá sebemenší problém, je během něho velmi aktivní a babičku, která je od ní přes 1200 kilometrů vzdálená, nespustí z očí. Taky má sestřenici a bratrance ve Francii. I s nimi už navázala intenzivní kontakt a během našeho posledního hovoru měla celou dobu hlavní slovo. Jo, já to říkal, že je celá tchýně.

Je skvělé, v jaké době se nacházíme a jak fungují sociální sítě. Díky nim můžeme být v neustálém kontaktu s rodinou, která žije na druhé straně Evropy, a oni zase vidí, jaké pokroky dělá Emička.

Výchova podle druhých

Každý den je s ní větší legrace. Dokážou nás však pobavit i ostatní. Nedávno jsme venku míjeli jednu starší paní, Ema byla v nosítku, a ona „nenápadně" utrousila, jak ji lituje a jak jsme hrozní rodiče. Já zase lituji jí, že nikdy nic podobného nezažila a neví, jak je to úžasná věc, která nám otevřela úplně nové možnosti. Do výchovy má co říct i naše rodina. Během jedné návštěvy (Emička měla pět týdnů) zvídavě koukala na všechny strany, dozvěděli jsme se ale, že ještě nevidí ani neslyší. Přesto jsme měli být ticho a seděli jsme po tmě. Několikrát zase prý vyžadovala čaj. Ten však ještě nikdy nepila a netuší, co čaj je.

Ale já je všechny chápu. Myslí to s námi i s malou dobře. A dříve to tak prostě fungovalo. Kdo ví, jaké rady do života jednou Emičce budeme dávat my a co si o nás bude psát s kámoškami na Facebooku.

Autor: Petr Sobol


Čtěte také:
Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek