_Rodiče mluví každý jiným jazykem. Pro dítě je to jenom dobře

Co čekat, pokud se rozhodneme vychovávat svoje dítě ve dvou či dokonce více jazycích? Jak to, že z toho dítě nemá v hlavě zmatek, a čemu je nutné věnovat při takové výchově pozornost? Zaměřili jsme se na fungování domácnosti, kde má každý rodič jiný rodný jazyk.

Datum publikace: 30.01.2019

Bilingvismus či multilingvismus je stav, kdy si dítě spontánně osvojí více než jeden jazyk bez nutnosti klasického vyučování. K přirozenému bilingvismu rodiče dítěte přistupují, pokud se v bezprostředním okolí dítěte vyskytuje více než jeden jazyk. Typicky se tak stává v případě, když jsou mateřské jazyky rodičů rozdílné nebo pokud žijí rodiče se stejným mateřským jazykem v cizí zemi. Na dítě působí mateřský jazyk rodičů a také jazyk, kterým mluví všichni lidé mimo nejbližší rodinu.

Dítě potřebuje znát pravidla hry

Odborníci zabývající se problematikou bilingvismu zdůrazňují, že největším předpokladem k úspěšnému zvládnutí bilingvního dětství je nastavení pevných pravidel. Pokud je dítě zvyklé slýchat od matky češtinu a od otce angličtinu, neměli by si rodiče jazyky „prohazovat“. I když to matku, která angličtinu na dobré úrovni ovládá, láká, neměla by si pro ulehčení situace prvky angličtiny vypůjčovat. Nezřídka je toto pravidlo pro rodiče skutečnou výzvou trpělivosti. Měli by si však uvědomit, že dítě od nich očekává komunikaci v určitém jazyce, pokud se toto jeho očekávání nenaplní, bude zmatené.

Počáteční mísení jazyků nás nemusí děsit

Kromě trpělivosti při důsledném užívání „svého“ jazyka se rodiče budou téměř jistě potýkat s pochybnostmi poté, co dítě začne prvky obou jazyků mísit. Ačkoliv se nám může zdát, že děláme dítěti v hlavě používáním jazyků zmatek a je toho na něj příliš, musíme si uvědomit, že dětský mozek obsahuje mnohem více neuronů schopných osvojovat si jazyky než ten dospělý. Řešením popisované situace je čas a opět důslednost. Věřte, že pokud těžší a leckdy pomalejší začátek řeči se svým dítětem zvládnete, získá výhodu, kterou už mu nikdo nesebere. Podle vývojové psycholožky Kateřiny Thorové je pak „mozek vytrénovaný střídáním jazyků v řídících a integrativních funkcích myšlení zdatnější.“ Zároveň je nutné připomenout, že dřívější podezření na náchylnosti k psychickým poruchám či třeba koktání bylo úspěšně vyvráceno.

Pohoda domova vs. umělý bilingvismus

Výhody bilingvismu u dětí někdy zlákají Čechy žijící v České republice k přistoupení na tzv. umělý bilingvismus. V této situaci začne jeden z rodičů mluvit na dítě jazykem, který není jeho mateřským, ale přesto jej dobře ovládá. Odborníci se jednoznačně neshodli na tom, zda se jedná o způsob správný, či nikoli. „Při bilingvním vzdělávání dítěte by se rodiče měli snažit o to, aby dítěti poskytovali co možná nejdokonalejší jazykový vzor. A takového lze dosáhnou především při používání mateřského jazyka,“ zdůrazňuje však metodička jazykového vzdělávání Alena Jonášová. V případě umělého bilingvismu nejde jen o to, že můžeme dítě naučit nějakou nepřesnost, ale můžeme mu do jazyka také zanést chybu systémovou, které se bude později jen těžko zbavovat. Proti pěstování umělého bilingvismu hovoří i dětští psychologové, kteří vypichují důležitost vřelosti pouta mezi rodičem a dítětem, které se nejlépe vyjadřuje jazykem dokonale ovládaným, mateřským.

 

Autor: Michaela Hunalová,
autorka vystudovala bohemistiku a obecnou lingvistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy

Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek