Fáze paměťového procesu jsou vštípení, uchování a vybavení, či v případě neúspěchu zapomnění. Podmínkou k tomu, aby si dítě něco zapamatovalo, je pozornost, která může být bezděčná i záměrná. Pozornost věnuje něčemu, co ho zaujme natolik, že přestává vnímat ostatní rušivé děje a vpouští tak do svého vědomí pouze omezený počet konkrétních informací. Tyto informace potom podstupují proces vštěpování. Abychom tento proces našemu dítěti usnadnili, můžeme mu vytvořit prostředí vhodné pro udržení pozornosti, především snížením rozptylujících podnětů. Je dokázáno, že uchovávání informací zase napomáhá jejich opakování, třeba formou vyprávění příběhu, ve kterém požadované informace zmíníme. Poslední částí pamětního procesu je znovuvybavení, kdy se k uložené informaci opět vrátíme. Děje se tak záměrně, pokud je pro nás žádoucí, abychom si vzpomněli, ale i bezděčně, kdy pro nás vybavení si myšlenky nemusí být vždy výhodné, například vyvolání špatné vzpomínky.
Nadlouho, nebo nakrátko?
Pod pojmem paměť si většina lidí představí nejspíše paměť dlouhodobou, tedy takovou, při které si i tatínek v nejlepších letech vzpomene, jak mu k jeho sedmým narozeninám babička připravila báječný čokoládový dort. Paměť však používáme i při velmi krátkodobých úkonech, můžeme si ji představit jako pracovní prostor pro aktuální činnosti, při kterých vyhodnocujeme situaci a řešíme aktuální problémy a úkoly. Ještě než se situace na naši „pracovní desku“ dostane, prochází tzv. senzorickou pamětí, která vyhodnocuje, zda je konkrétní vjem pro nás důležitý, či nikoliv. A právě později zmiňované druhy paměti při svém poznávání světa nutně využívají i ti nejmenší.
Kojenci a jejich touha po rituálech
U kojenců do jednoho roku lze za první důkazy paměti dlouhodobé považovat znovupoznávání věcí, se kterými se již setkali, či různé asociace postupu úkonů při nějaké činnosti. Proto vyžadují neustále stále stejný sled kroků každodenních činností a vítají zavedené rituály. Kolem šesti měsíců dokáže kojenec udržet informaci, která není opakovaná a znovuvštěpovaná, asi dva až tři dny. S blížícím se prvním rokem tato doba sice narůstá, avšak roční dítě po třítýdenním odloučení nemusí poznat už ani své rodiče.
Zdroj: Shutterstock.com
Recitující batolata
V batolecím věku doba podrženého stále roste, ale zdaleka ještě nemůžeme hovořit o ukládáním vědomém. Takovou paměť v tomto období rozvíjíme nejlépe prostřednictvím rytmických básniček či písniček. A opět vhodnou prací s pozorností batolete. Otázka paměti je velice komplexní problematikou. Se schopností chůze se k dítěti dostává mnohem více podnětů, které jeho vědomí musí zpracovat. Paměť je využívána i v souvislosti s prudkým rozvojem řeči. Podle vývojové psycholožky Kateřiny Thorové si dítě do svého slovníku zařadí 1 - 2 slova každý den. Mezi 18 a 21 měsíci pak získává dítě schopnost uvažovat i o skutečnostech, se kterými nemá momentální kontakt. Skrze představivost se nutně uplatňuje i paměť. Není již potřeba všechno osobně vyzkoušet, ale díky zkušenosti a uloženým představám dítě uvažuje, jak asi situace dopadne. Zhruba do druhého roku už podle dalšího odborníka na psychický vývoj Jeromea Kagana batole upozorní na chybějící část oblíbené hračky.
Paměť je v obou popisovaných obdobích převážně emociální. To v rodičích často vyvolává obavu, zda jejich náhodné negativní jednání nebude mít na jejich potomka negativní vliv. Dobrá zpráva! Ve svém výzkumu psycholog Ross Flom z Brigham Young University dokázal, že testované děti si zapamatovaly mnohem lépe a trvaleji informace, které měly spojené se zážitkem pozitivním. Tak hlavně s úsměvem!
Autor: Michaela Hunalová
Mgr. Petr Šobra 
