Například McKennův výzkum přišel s tvrzením, že chování ženy a dítěte během společného spánku bylo téměř stejné. Současně se budili a dítě dokonce kopírovalo mámin dech. „Spaní v jedné posteli tak přináší kvalitní spánek jak matky, tak dítěte,“ tvrdil výzkum.
Ne všichni jsou ale shodného názoru. Se zajímavým tvrzením přišla doktorka Rachel Moonová z Americké pediatrické akademie, která se specializuje na SIDS (syndrom náhlého úmrtí kojenců). Ta se odkazuje na studii profesora Carpentera a tvrdí, že novorozencům hrozí až třikrát vyšší riziko SIDS, pokud s rodiči sdílejí společnou postel.
Na co si dát pozor?
„Riziko se zvyšuje, pokud matka nebo její partner kouřili nebo měli v předchozích 24 hodinách více než dva alkoholické nápoje,“ tvrdí Moonová. Pokud rodiče spí s dětmi v posteli, měli by dodržovat i další pravidla. Kromě alkoholu a cigaret se musí vyvarovat také užívání drog, neměli by být obézní a matky s dlouhými vlasy by si je měly splést do culíku. Z okolí postele by rovněž měly zmizet veškeré léky a nebezpečné předměty. Řada odborníků tvrdí, že by dítě nemělo spát uprostřed mezi rodiči, ale jen na kraji postele a na straně matky. Postel zároveň musí být zajištěna tak, aby z ní dítě nespadlo, případně „propojena“ s postýlkou.
Shutterstock.com
Rodiče se stydí
Maminky nespí s dětmi v posteli jen z důvodu, že bez nich nemohou být, ale také proto, aby jim zajistily maximální ochranu a pocit bezpečí. Deník The Telegraph přesto píše, že téměř padesát procent britských matek společné sdílení lůžka před pediatry tají, protože se za to stydí. „Já nedokážu říct, jestli je společné sdílení lůžka dobré nebo špatné. Ale jsem toho zastáncem, nemám s tím žádný problém,“ tvrdí psycholog Petr Šobra, jenž říká, že délka, než si rodiče a děti na sebe navyknou a najedou na svůj režim, zabere zhruba tři týdny až měsíc. „Když už si rodiče děti jednou pořídí, tak je pro ně klíčové, aby jim byli na blízku. Vždyť i v minulosti byli všichni spolu, právě z pocitu bezpečí,“ dodal.
Děti ví, kdy je čas odejít
Pokud si rodiče berou své ratolesti k sobě, je otázkou, jak dlouho s nimi mají sdílet společnou postel, než je vyšlou do pokojíčku. „Rodiče mají obavy, že s nimi děti budou dlouho, ale tak to není. Ony samy vycítí, kdy nastane ten pravý moment a odejdou,“ tvrdí Šobra, jenž zároveň chápe i ty rodiče, kteří své děti „učí“ spát samotné už od narození. „Rozumím tomu. Rodiče pracují, chodí třeba na noční směny a spaní s dětmi jim nevyhovuje,“ potvrdil.
A co vy? Máte děti v ložnici, nebo jsou už od narození ve vlastním?
Autor: Petr Sobol
Mgr. Petr Šobra 
