_Máma na čtvrtou: Jak na kočárek

Datum publikace: 03.05.2018

Asi je třeba ujít tu šílenou cestu spekulování o tom, jaký kočárek bude ten nejlepší, abyste nakonec zjistili, že nejlepší je ten, který už můžete dát pryč, protože ho dítě už nepotřebuje. Nicméně přijde mi, že čím specifičtější kočár vyberete, tím míň věcí vás na něm bude štvát. S každým kompromisem se přibližujete trekingovému kolu, na kterém jedete po silnici pomalu a v terénu mizerně. Pokud chcete kočárek, co vás nebude rozčilovat svou velikostí při manipulaci mezi regály, nebude to kočárek do terénu. Tak to prostě je.

Při prvním dítěti jsem sahla klasicky po čtyřkolečkové trojkombinaci – korba, sporťák, autosedačka. Počítala jsem s tím, že u jednoho dítěte nezůstaneme, takže se nám počáteční investice do trojkombinace vyplatí, že zabiju víc much jednou ranou a sága „kočárek“ bude jednou pro vždy vyřízená. Výběr padnul na kočárek, který měl nejlepší testy na autosedačku. Záhy jsem ale zjistila, že korba je pro moje první dítě skoro zbytečná, protože v ní jen řve. Kluk jakž takž snesl autosedačku, ale jak jsem si malovala, že budu chodit na procházky s kočárkem, tak mne vyvedl z omylu. Autosedačka se sice dala nacvaknout na podvozek, ale nepřipadalo mi úplně šťastné vozit dítě permanentně ve vajíčku. Když kluk dorostl do sportovní verze kočárku, mohutná konstrukce podvozku, běžná u tohoto typu kočáru, se mi stala přítěží.  Do terénu fajn, ale do třetího patra domu bez výtahu a kočárkárny nic moc. Tak šel z domu. Kočárek, ne kluk.

Pořídila jsem si tehdy nejlehčí polohovací golfky na trhu od značky, která se zabývá výhradně dětským zbožím. Na chvilku jsem si myslela, že mám vyhráno. Při první projížďce mi však prcek z kočárku vyklouznul. Sedačka nebyla dost hluboká. Taky šel z domu. A kluk taky – pěšky.

Když jsem čekala holčičku, rozhodla jsem se korbu rovnou přeskočit a koupila jsem si trojkolku se sportovní sedačkou, která neměla vypolstrovaná záda a dala se sklopit do vodorovné polohy. Lehký skladný kočárek ovladatelný jednou rukou. V kufru auta nezabíral téměř žádné místo, skvěle se s ním manipulovalo mezi regály v obchodě, ale s hrubším terénem si pochopitelně nerozuměl. Ani ten jsem si dlouho nenechala.

Po narození třetího dítěte jsem si podvozek s korbou půjčila od kamarádky. A než jsem jí ho stačila vrátit, tak na něj narazili opilí adolescenti, kteří ho odvlekli z chodby domu a pravděpodobně u Vyšehradského tunelu shodili do Vltavy. Tam byl spatřen naposledy. Zmizel a už se nikde nevynořil.

Volné místo po kočárku zaplnil sporťák s těžkou konstrukcí, kotoučovými brzdami s ovládáním na rukojeti a kolečky na ložiskách, čili kočárek uzpůsobený rychlé jízdě. Se třetím dítětem jsem začala sportovat a vzdala se ideje jednoho univerzálního kočárku.

Příchod čtvrtého dítěte jsem odstartovala rovnou sourozeneckým dvojkočárem. Neměla jsem v úmyslu vstávat ráno o hodinu dřív, abychom měli dost času na pozorování kytiček, broučků, sbírání kamínků a vymetání louží cestou se staršími sourozenci do školy. Ráno vstaneme, „první a třetí třída“ se už vypraví sama, prcky naložím a jdeme. Můžeme si výletovat až do odpoledne. Dvouleťák během dne střídavě naskakuje a vyskakuje ze sedáku a někdy v něm i vyčerpáním usne. Nemuset se vracet domů na spaní, když dítě vykazuje známky únavy, je příjemný bonus této sestavy. Když potřebuji být rychlá a chodit na čas, je dvojkočár dobrým pomocníkem. 

Výběr kočárku se vždycky odvíjel od toho, co jsem v té které době nejvíc dělala, kde jsem se pohybovala a kde jsem kočárek skladovala. To je asi jedna z prvních věcí, nad kterou jsem se zamýšlela při výběru kočárku.

Jak často budu kočárek skládat a rozkládat? Vejde se do výtahu? Jak se s ním bude nastupovat do MHD a na eskalátory? Vejde se do uličky ve vlaku? Vejde se mi do kufru auta? Dají se mu jednoduše sundat a nacvaknout zpět kolečka? Budu přenášet konstrukci kočárku v ruce? Jak často a jak daleko?

Existují kočárky, které se dají složit a rozložit jednou rukou. Někdy se hodí mít druhou ruku volnou. A každý pohyb navíc při častém skládání kočárku dokáže časem pěkně otrávit. Nehledě na to, že na to většinou nejsem sama já a kočárek, ale někde v bezprostřední blízkosti, pokud zrovna neutečou, se pohybují, příp. nepohybují děti. Ležáka musím mít kam položit.

Věčný boj s místem vyvolává další řadu otázek. Mám místo na skladování korby a sporťáku nebo zvolím variantu korby, která se na sportovní sedák dá předělat? Kolik kočárků si můžu dovolit uskladnit? Mít po ruce lehké skladné golfky je fajn, ale když na mne vypadávají kdykoliv otevřu dveře, když si jdu pro kýbl a mop, zvažuji, jestli to nepřežiji s jedním těžkým kočárem, se kterým se mi dobře bruslí.

Protože jsem vysoká, vždycky jsem zkoumala, zda a jak je výškově nastavitelná rukojeť kočárku. K většině golfových holí se musím ohýbat a na delší trasy je to hodně nepříjemné.

V neposlední řadě jsem se zamýšlela nad tím, co všechno a jak komplikovaně se dá s konstrukce sejmout a vyprat. Pamětliva svého „úžasného nápadu“, že si pořídím sedačku s výměnným pratelným potahem (který když jsem poprvé sundala a vyprala a pak tři dny nandavala a na to konto měla chuť sedačku vyměnit za koženou, která má sice pořád stejný vzor, ale zato se jen otře hadříkem a je jako nová), jsem opravdu pečlivě studovala, jestli se dají textilie jednoduše vycvaknout a nacvaknout a hlavně prát v pračce.

Po tom všem mi už připadá jako marginalita, jestli se dá dítě vozit jen po směru jízdy nebo i v protisměru. Pokud bych se nad tím zamýšlela jako nad prioritou, soustředila bych se na to, jak snadno lze sedačku do protisměru přecvaknout. Někdy stačí pouze překlopit madlo.

Dobré je se také zaměřit na stříšku. Některá se dá stáhnout až téměř dolů, jindy lze dokoupit prodloužení. Univerzální doplňky ke kočárkům za rozumné ceny vyrábí např. česká firma Emitex (http://www.emitex.cz/vyrobky-ke-kocarku/).

Prodávají univerzální příslušenství. Originální pláštěnky třeba stojí devětkrát víc než pláštěnky univerzální. Pláštěnku jsem využila asi dvakrát. Nepřišlo mi od věci pořídit si moskytiéru.

Nafukovací kolečka snáší lépe nerovnosti terénu. Tříkolový kočárek snadno ovládáte jednou rukou. Stojí za to vyzkoušet se jak pohodlně se kolečka aretují a kde je na kočárku brzda a jak se s ní manipuluje. Někdy si člověk okope boty, jindy je brzda koleček ruční, upevněná na konstrukci kočárku poblíž madla. Ruční ovládání brzdy mi ušetřilo spoustu vztekání. U některých kočárků není snadné nohou natrefit správný bod, kterým se kočárek odbržďuje. Když k tomu přičtu stres při vystupování z tramvaje, je pohodlnější odbrzdit kočár rukou vedle madla než šátrat nohou pod kočárkem kam není pořádně vidět. Naklánět se pohledem pod kočárek v okamžiku, kdy člověk potřebuje sledovat dění v úrovni madla není žádné terno. Teď jsem zmiňovala úplné zabrždění kočárku. Některé kočárky jsou opatřeny ještě brzdou druhou, která slouží k přibržďování kočárku. To jsou brzdy ruční umístěné obvykle přímo na madle.

Když už jsem sjela pohledem pod kočár, zastavím se u úložného prostoru pod kočárkem. Ten může být krytý – zazipovaný – nebo volně přístupný. Obojí má něco do sebe. Hloubka, velikost a nosnost koše pod kočárkem může být také při výběru kočárku zásadní. I když to žádný výrobce nedoporučuje, některé košíky unesou i starší spící dítě, když nastane krize. Já mám ráda volná ramena a záda, takže volím kočárek, do kterého se mi vejde velká taškanebo batoh. 

Prostor pod kočárkem ovlivňuje i polohovatelnost zad sedačky. Některé sedáky jsou sklopné do úplného lehu. Na spaní ideální – dítě se nijak nehroutí a nesesouvá z kočárku.

Dokud dítě vozíte v autosedačce vajíčku, je šikovné pořídit si adaptéry k autosedačce, které lze nasadit na konstrukci kočárku. (Ne každého ale.) Když vám dítě usne v autě cestou na nákup, lehce autosedačku přemístíte z auta na kočárek. A třeba se vám dítě nevzbudí, když nacvaknete vajíčko na kočárek. Některé adaptéry jsou poměrně hlučné.

Autor: Irena Svobodová

Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek