Transplantace orgánů přichází na řadu v okamžiku, kdy všechny jiné léčebné metody selžou nebo nepřinesou očekávaný efekt. Mezi pacienty, kteří transplantaci potřebují, jsou často mladí lidé, a ti mnohdy po zlepšení svého zdravotního stavu začnou uvažovat o potomkovi. Je jejich přání reálné? Na otázky redakce ABCtěhotenství odpovídá MUDr. Pavel Trunečka, CSc., přednosta Transplantcentra Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
Těhotenství po transplantaci orgánu, je to vůbec možné?
Cílem transplantace orgánů je záchrana života a zlepšení jeho kvality tak, aby jeho příjemce mohl žít prakticky normální život, aby se mohl vrátit do běžného života. Takže pokud takto uvažujeme, ano, těhotenství po transplantaci je možné.
Ano, toto se běžně děje.
Týká se to často pacientů s transplantovanými játry. V tomto směru hraje významnou roli fakt, že u velké části pacientů, dochází k transplantaci v mladém, často i dětském věku. S postupem času, tak jak dospějí a zlepší se jejich zdravotní stav, přicházejí i myšlenky na rodinu.
Ne to neděláme. Ale samozřejmě je musíme seznámit s okolnostmi, které mohou případné těhotenství a rodičovství doprovázet.
Lidé po transplantaci užívají celoživotně na imunosupresiva, tedy na léky, které potlačují přirozené imunitní reakce organismu, to proto, aby organismus příjemce nechtěl bojovat s darovaným orgánem a tento boj neskončil jeho odhojením.
Užívání imunosupresiv u žen je spojeno s vyšším rizikem vzniku vrozených vývojových vad plodu. Pokud je výskyt vrozených vývojových vad v běžné populaci 0,5 – 1 procento, tak u žen užívajících imunosupresiva je toto riziko přibližně tříprocentní.
Většinou nikoli. Toto riziko je pro ně únosné.
Většina pacientů kromě imunosupresiv užívá i další léky, například na vysoký tlak, k léčení poruchy srážlivosti a podobně. Užívání těchto léků slouží k léčbě doprovodných onemocnění, která jsou po transplantaci velmi častá, a tyto léky mohou být v těhotenství kontraindikované. Na to je třeba také pamatovat a včas problém začít řešit.
Kromě zdravotního rizika upozorňujeme pacienty na etickou stránku věci.
Doba přežití pacientů po transplantaci je limitovaná. Osmdesát procent pacientů přežije po transplantaci jater deset a více let, šedesát procent patnáct a více let. Přičemž je třeba si uvědomit, že všichni pacienti po transplantaci potřebují několik let na to, aby se dostali do kondice, kdy jsou schopni rodinu založit. V době před transplantací je mnoho pacientů impotentních a mnoho pacientek nemenstruuje.
Deset nebo patnáct let od transplantace je doba, která je s ohledem na stav pacienta před transplantacívelmi dlouhá, ale zároveň je to doba, která není dost dlouhá na výchovu dítěte. Čas, který je transplantovanému pacientovi na výchovu dítěte vyměřen, může být krátký, a to si musí pacienti uvědomit, ani ne tak kvůli sobě, jako spíš právě kvůli svému plánovanému dítěti. Musí si uvědomit, že jejich dítě bude možná vychovávat někdo jiný.
Část onemocnění má genetický základ, to znamená, že se může dědit.
V těchto případech nabízíme genetické vyšetření obou partnerů tak, aby bylo možné vyčíslit výši rizika rozvoje onemocnění u jejich společného potomka.
Pokud je partner zdráv, je vysoká pravděpodobnost, že potomek bude zdravý.
Pokud by se ukázalo, že partner je přenašečem dané nemoci, to znamená, že přestože u něj samotného nemoc nepropukla, má ve své genetické výbavě gen nesoucí stejný typ onemocnění, jakým trpí jeho transplantovaný partner, riziko postižení potomka by bylo velké.
Ale toto je věc, kterou páry konzultují s genetikem, my konzultaci pouze zprostředkováváme.
Ne.
Ani u mužů ani u žen není imunosuprese příčinou neplodnosti. Neplodnost není problém, který by naši pacienti častěji řešili.
Je to vhodné.
Prvním důvodem je právě zmíněné genetické vyšetření, které je třeba podstoupit dříve, než dojde o otěhotnění. Druhým důvodem je úprava terapie. Dávky léků se v začátku těhotenství lehce snižují, následně v druhé půlce těhotenství však dochází k jejich navýšení. To proto, že není žádoucí, aby pacientky byly vystaveny riziku odhojení transplantovaného orgánu. Dalším důvodem je i to, že během této části gravidity dochází ke zvětšení tělesného objemu, a tím pádem je třeba dávky léků upravit i s ohledem na tento fakt.
Tyto pacientky jsou sledovány naším gynekologem. V případě komplikací a v době porodu jsou předávány do péče lékařům porodnice, kde mají s těmito pacientkami zkušenosti.
Většina našich pacientek rodí v porodnici Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v Apolinářské ulici.
Imunosupresiva kojení nevylučují, ale s ohledem na kojence je nutné v době laktace snížit dávky těchto léků. Tím vzniká určité riziko vzniku možných komplikací na straně matky.
To, zda žena chce, či nechce toto riziko podstoupit, je na její úvaze.
Ona sama se musí rozhodnout, zda bude kojit s tímto rizikem, či zda přistoupí na umělou výživu dítěte.
Autor: Barbora Neubergerová
Profesor Pavel Calda pracuje na 1. lékařské fakultě a v porodnici u Apolináře. Má za sebou několik tisíc odvedených porodů, pečuje o těhotné a zabývá se ultrazvukovou diagnostikou, jak v těhotenství, tak gynekologii. Je autorem několika knih z oboru porodnictví a gynekologie, publikuje v zahraničí i doma. Kompletní informace o jeho aktivitách jsou na webu www.gynekologporodnik.cz
