_Známky na vysvědčení mají mít informativní charakter, tvrdí psycholog

Školní rok dospěl do poloviny a žáci si už ve středu 31. ledna převezmou pololetní vysvědčení. Někteří na něm najdou samé jedničky, jiní ale známky, se kterými se doma nebudou chtít pochlubit. Na tuto chvíli byste se měli připravit a správně na ni zareagovat.

Datum publikace: 26.01.2018

Je to jen jeden papír, přesto okolo něj může být pořádně horko. Řada žáků je z vysvědčení hodně nervózní a pro rodiče to platí jakbysmet. Pokud ale rodiče se svými dětmi řádně plní povinnosti, dohlíží na ně, pomáhají jim a pravidelně sledují žákovské knížky, známky v pololetí ani na konci roku by je neměly v žádném případě překvapit.

Zpráva pro dítě

To však často neplatí. Děti, které na vysvědčení mají špatné známky, víc než kdy dřív vyhledávají pomoc na dětských krizových linkách. „V takových případech by rodiče měli dětem říct, že se nemají čeho bát a že jim skutečně hlavu neutrhnou," doporučuje psycholog Petr Šobra.

Rodiče na děti často vyvíjí přehnaný tlak a jejich představy se s půlročním ohodnocením jejich potomků mohou značně lišit. „Vysvědčení by ale mělo být nějakou zprávou pro děti a ne pro rodiče," uvedl pro abctehotenstvi.cz Šobra. „V momentě, kdy se podle vysvědčení bude hodnotit celé dítě, tak to ztratí smysl," dodal.

Rodič jako mentor 

Na případné špatné známky by v žádném případě neměl platit křik ani fyzické tresty. Daleko účinnější je dobře mířené slovo, pochvala (byť i sebemenší za drobný úspěch) a motivace do dalších měsíců. „Není dobré dítěti vyhrožovat, že pokud dostane špatnou známku, tak něco nastane. Z toho může vzniknout situace, která vyžaduje složitější řešení," tvrdí razantně psycholog Šobra. Naopak je třeba jít po příčině a zjistit, proč děti špatné známy získaly. U mladistvých je častá příčina schovaná v emocionálních vztazích. Školní lásky, nesoulad s učiteli, šikana, to všechny se na vysvědčení může projevit.

„Známka by měla mít jen informativní charakter," radí Šobra, který tvrdí, že hodnotit děti na základě známek je hodně složité. „Jedná se o informaci pro dítě. Aby vědělo, co mu jde a v čem se má naopak zlepšit. Rodič by s ním měl mluvit jako podporovatel či mentor, zkrátka jako někdo, kdo se ho ptá, co potřebuje a který mu poradí, jak toho dosáhnout," uzavřel.

Autor: Petr Sobol


Petr ŠobraMgr. Petr Šobra

působí od roku 2011 jako ředitel psychologického centra Duhovka, které v rámci Duhovka group poskytuje poradenské, terapeutické a koučovací služby. Vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v
Institutu pedagogicko-psychologického poradenství. Vede vlastní psychoterapeutickou praxi. Absolvoval systemicky zaměřený psychoterapeutický výcvik „Umění terapie“. Od roku 2015 spolupracuje s Akademií rodičovství.


_ Zde klikněte pro zobrazení a přidávání dotazů
Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek