Se začátkem školního roku je kolem školek často vidět, jak rodiče vedou dítě do školky a to usedavě pláče. Bylo vždy tolik dětí, které nástup do školky obrečely, nebo se situace zhoršila?
Dítě se z podstaty nemění, co se mění hodně, je přístup dnešních rodičů. Z mé víc jak třicetileté zkušenosti mohu říct, že dříve byla adaptace pro dítě určitě snazší. Ve valné většině případů nastupovaly do mateřské školy v pozdějším věku. Dlužno říct, že to bylo zčásti i systémem. Existovaly jesle a děti v nich mohly být do dokončeného čtvrtého roku věku, takže děti přicházely vesměs mezi třetím a čtvrtým rokem. A na schopnosti adaptovat se na vstup do školky je každý měsíc znát. Matky neměly takové možnosti kariérního růstu jako dnes, rodiny neřešily hypotéky, mnohdy požadovaný vyšší životní standard, rodina fungovala více společně. A co je také podstatné, děti byly na příchod připravené, co se týče sebeobslužnosti a samostatnosti. A to je velké plus, protože jim to dodávalo sebejistotu. To dnešním dětem velmi často chybí. Abych nebyla špatně pochopena, vůbec nemyslím, že bylo ve školce v letech před revolucí vše správně, to vůbec ne. Ale co se čistě adaptace týká, bylo to pro děti často snazší.
Co je nejčastější příčinou toho, že děti nástup do školky opláčou?
Příčin může být několik, často i souběžně. Nízký věk, dítě před třetím rokem není na kolektivní výchovu vývojově zralé. Nejistota rodiče, především tedy matek, která se na dítě zákonitě přenáší. Dítě má zabudovaný spolehlivý radar, kterým nejistotu z rodiče vycítí. Nemá-li rodič v sobě ujasněno, zda dítě opravdu chce do školky dát, bývá to takový adaptační boj, kdo z koho. A trvá podstatně déle, než by mohl. A pak nesamostatnost a absence režimu a návyků dnešních tříleťáčků. Děti jsou zvyklé, že se kolem nich točí celá rodina a náhle jsou v prostředí, kde je jedna paní učitelka mnohdy i na dvacet osm dětí. Individuální péče tak, jak jsou děti zvyklé, je téměř nemožná. Takže nemusím asi zdůrazňovat, jak se musí některé děti cítit. A pak taky samozřejmě temperament dítěte. Jsou děti extrovertní, které velmi brzy „ocení“, že se mohou stýkat s vrstevníky a jsou děti, které společnost nevyhledávají a jejich ladění se ani nástupem do mateřské školy nijak příliš neupraví. Co je geneticky dané, nelze výrazně změnit.
Jsou nějaké možnosti, jak dítě na školku navyknou bez slz?
Nechci se opakovat, takže stručně. Dobu mezi zápisem a nástupem využít na to, co nejvíce dítě trénovat v samostatnosti a sebeobsluze. Nikdy, opravdu nikdy dítě školkou nestrašit, takové to „Počkej, oni tě ve školce naučí“, je opravdu hrubá chyba, která se rodiči vymstí téměř určitě strachem a negativním vztahem ke školce, ještě dříve než se tam dítě vůbec octne. Upravit si rodinný rozvrh prvních 14 dní až měsíc tak, aby dítě nebylo ve školce hned zkraje mnoho hodin, vyplatí se postupný nástup. Rozhodně nenechávat hned od září dítě ve školce odpočívat, protože spánek je vždycky spojený s místem největšího bezpečí, tedy s domovem. Většina školek tento postupný adaptační model už běžně nabízí. Tady doporučuji, aby si každý rodič zkusil představit, jak mu bylo, když šel prvně do nové práce, jak mu trvalo, než se zaběhl a to je dospělý. A dítě je malé, prvně z domova, bez jistoty v podobě maminky. Nelze očekávat nemožné, málokdo by to zvládnul bez slz.
Jak dlouho trvá, než si děti zvyknou na odloučení od rodičů?
Je to velmi individuální a tady hodně záleží na temperamentu dítěte a jeho celkovém ladění. Ale po dodržení všech výše zmiňovaných doporučení to trvá v průměru dva tři měsíce, my si říkáváme „ Do Vánoc bude dobře“. V případě hodně introvertních dětí, dětí nepřipravených a dětí věkově nezralých to ale může trvat i celý školní rok.
Jaké chyby rodiče nejčastěji dělají v době, kdy si dítě na školku zvyká?
Nějakým způsobem ho školkou straší nebo v adaptačním období přistupují na přemlouvání typu: nechci tu být, nepůjdeme tam, případně se v šatně rodič i s dítětem obrátí a jde domů, následkem je jen to, že to dítě zkusilo a vyšlo to, takže scény budou urputnější a delší. Dalším častým nešvarem je obcházení rodičů kolem zahrady mateřské školy, až do té doby, než je děti zahlédnou z okna. To již uklidněné dítě spolehlivě rozruší znovu. A také mnohahodinový pobyt ve školce hned od začátku docházky.
Zdroj: Shutterstock.com
Co by dítě při nástupu do školky mělo umět?
Mělo by se v rámci svých schopností daných jeho věkem postarat samo o sebe – najíst se lžící, děti bývají krmené a nejsou na samostatné jídlo zvyklé. Není úplně ojedinělé, že děti nejsou zvyklé ani na pevnou stravu a tudíž mají potíže s rozkousáním jídla. Mělo by umět pít z hrnku, dětí často mají doma savičky a pak mají problém. Samozřejmě by dítě mělo zvládnout dodržovat čistotu, rozhodně umět používat záchod, mají-li doma jen nočník, na záchůdek často nechtějí. Umět se alespoň v náznaku očistit, samozřejmě je kontrolujeme, ale přispívá to k pocitu jistoty a k důstojnosti dítěte. Obléct se a svléct, obout boty. I tady samozřejmě dětem dopomáháme, se zavazováním, zapínáním, úpravou. Ale je rozdíl mezi dopomocí a obsluhou. Bohužel je častým případem, že dítě si skutečně samo doma nedělá vůbec nic a zákonitě očekává takový „servis“ i ve školce. To ale není možné a ani prospěšné dítěti.
Jaká by měla být základní „výbava“ prvňáčka?
Rozumný rodič, ale vážně. Hodně náhradního oblečení a zbytek záleží na konkrétní školce a jejím zázemím. Někde je potřeba pytel na oblečení na ramínko, pokud není možnost vše dát do skříněk, někde je potřeba kartáček na zuby, pokud je zvykem po obědě si čistit zuby (u nejmenších to ale první půlrok určitě nebude nutné). Někde plastový hrneček na pití mimo běžný pitný režim, někde chtějí batůžek, někde holínky, oblíbenou hračku na spaní, to opravdu záleží na konkrétní školce. Obecně se dá říct, že dítě krom bačkor nepotřebuje téměř nic. Spíše je důležité, aby věci, které dítě má na sebe, včetně bot, byly pohodlné a aby dítěti adaptaci paradoxně neztěžovaly. Chceme i po dítěti samostatnost, nemůžeme mu to ztěžovat parádním oblečením, které si ale neumí svléct a obléct, aby stihlo včas doběhnout na záchod apod. Vždycky se na situaci podívejme ne očima svýma, ale očima dítěte. Dnes je myslím možnost dítě obléknout funkčně, aby bylo schopné se o sebe co nejvíc postarat a zároveň vypadalo pěkně.
Co prvňáčka při vstupu do školky čeká?
Většinou, a mělo by to tak být, nějaký postupný adaptační režim. Chápavé učitelky, které budou dítě mít rády, ale nebudou suplovat úlohu rodiny. Aktivity podporující rozvoj dítěte. Kolektiv dětí, postupná socializace. Vždycky je to zlom, vlastně je to takový první iniciační obřad. Dítě, které patřilo do té doby rodině, vstupuje do společnosti. Je to velký životní krok pro celou rodinu. A velké kroky nikdy nejsou lehké, a mnohdy „bolí“. Pokud to rodiče berou zodpovědně a optimisticky, udělají pro dítě v tento zlomový okamžik nejvíc, co mohou.
A poslední otázka. Většina děti chodí domů rádo po „O“. Může být dřívější odchod řešením pro děti, které si na školku zvykají těžce?
To bez debaty. Spánek je stav, kdy se člověk uvolní. Vlastně se během spánku nemůžeme kontrolovat. A každý z nás rád spí někde, kde je bezpečno, jinde to většinou jde jen těžce. A to je důvod, proč děti tak velmi těžce spánek v mateřské škole nesou. Množství lidí okolo a absence nejbližších není zrovna stav, který by odpovídal slovu „cítím se bezpečně“. Jedině, když si děti prostředí takzvaně „osahají“, když se s ním sžijí, přijmou za „svou“ i svojí paní učitelku, můžeme mluvit o tom, že jsou schopny celkem bezbolestně zvládnout i odpočinek ve školce. Odchod po "O" adaptaci dítěte na školku může ulehčit.
Autor: Barbora Neubergerová
Mgr. Petr Šobra 
