Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor ohledne návštěvy psychologa se synem, který má 3,5 roku. V poslední době je velice precitlivělý. Casto pláče pri poslechu hudby (hudební sluch má celkem dobře vyvinutý) nebo přehnaně reaguje na některé zvuky (spuštění fenu,mixéru-neplace ale zavírá se za dveře). Také si často "stěžuje" na nejrůznější bolesti-bříška, zubů apod. Dříve rád spaval u babičky, teď je to asi měsíc, co odmítá. Má ještě mladšího sourozence (1,5 roku). Navic nas ceka stehovani do nového bytu v rámci města a syn by měl od září nastoupit pár dní v týdnu do školky. A já si kladu otázku, zda jsou změny v jeho chování zpusobeny změnami životními (sourozenec, stěhování, období vzdoru) a nebo za tím může být něco víc. Nechtěla bych u něj necitlivym přístupem něco pokazit. Myslíte, že by bylo na místě navštívit psychologa? Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, děkuji za otázku. Pojďme se spolu na situaci podívat očima vašeho syna. Necelé dva roky je zvyklý mít pozornost obou rodičů zejména maminky. Jeho potřeby jsou uspokojovány spíše neodkladně než s prodlením, jeho rozmary jsou přijímány relativně s klidem. V rodině je dostatek klidu a času, aby mohli vznikat náročné neobvyklé situace. Postupně začne vnímat, že se vztahy s mámou a tátou začnou měnit a vrcholí to setkáním s "vetřelcem" čerstvě přivezeným z porodnice. Od tohoto momentu začne vznikat jeho nová role v rodině. Vlastně pro všechny členy rodiny je "nová" rodina výzva. Pro vašeho syna to může být první zásadní zkušenost se změnou v jeho životě. Zkušenost, kterou si v souvislosti s příchodem sourozence nese, ho teď může ovlivňovat v dalších situacích, kdy se musí přizpůsobit vůli okolí. Píšete o vaší obavě, aby se něco nepokazilo ve vývoji syna. Vaší výhodou je, že situaci můžete plně řídit( na rozdíl od syna). Já doporučuji jasně si promyslet kroky, které v nastávajícím období chcete v rodině udělat(naplánovat stěhování a nástup do školky). Váš syn může být lakmusovým papírkem situace, třeba i přes projevy, které popisujete. Dovedu si představit, že pro rodiče může být tato životní etapa enormně zatěžující - hodně rozhodování, nové situace, nejistota, touha vyhovět všem v rodině i mimo ni. I z těchto důvodu se domnívám, že podpora rodičů ze strany odborníka je pochopitelná a na místě. V principu věřím, že když jsou podpořeni rodiče a cítí se v klidu a vyrovnaně, tak se chování dětí samo upraví. Přeji vám klidné rozhodování.