_Oční problémy u nedonošených dětí

Oční problémy u nedonošených dětí

Neustále se vyvíjející a zlepšující se péče oboru neonatologie dovoluje přežívat dětem s velmi nízkou nebo extrémně nízkou porodní hmotností a velmi nízkým gestačním věkem. Jak jsou na tom se zdravím? Tentokrát se zaměříme především na oči…

Datum publikace: 18.12.2017

Je skutečností, že u těchto dětí je vyšší riziko chronických nemocí, astmatu, ale i mozkových postižení, včetně poruch motoriky, slabších adaptačních nebo kognitivních dovedností i nárůst emocionálních problémů. Ruku v ruce s těmito skutečnostmi jde i poznání, že nedonošené děti mají obecně vyšší riziko vzniku různých očních onemocnění, nebo očních vad oproti dětem narozeným v termínu. Klíčovým příkladem jsou u určité skupiny nedonošených dětí zrakové následky po těžkých formách retinopatie nedonošených (ROP). Primář dětského očního oddělení motolské nemocnice, MUDr. Milan Odehnal, MBA varuje: „Pozornost, ale zasluhuje daleko větší populace nedonošených dětí bez vzniku ROP nebo po proběhlé lehčí formě ROP.

U těchto dětí nacházíme vyšší frekvenci tupozrakosti, strabismu, krátkozrakosti a jiných typů refrakčních vad spolu s celou škálou funkčních vad jako jsou defekty barevného vidění, snížená kontrastní citlivosti, poruchy zorného pole a samozřejmě i narušení centrální zrakové ostrosti. Zajímavé je to, že na poruchách zrakových funkcí se jistě podílí i změny mozkových funkcí nedonošených dětí, byť tyto vazby nejsou ještě dobře zdokumentovány.“

Retinopatie nedonošených  

Jak popisuje pan primář: „Retinopatie nedonošených(ROP) je cévní onemocnění nevyvinuté sítnice, které se vyskytuje u velmi nezralých dětí. Těžké rychle probíhající formy ROP se téměř výlučně koncentrují u dětí s velmi nízkou nebo extrémně nízkou porodní hmotností. Riziko odchlípení sítnice se všemi následky pro zrakové funkce dítěte nelze podceňovat a proto specializovaný screening tohoto onemocnění je důležitý. Léčba spočívá ve spolupráci  oftalmologa a neonatologa. V  případě progrese onemocnění se provádí laserové ošetření sítnice, nebo její ošetření chladem ev. aplikací léků, které tlumí tvorbu novotvořených cév a vaziva na sítnici. Výsledky léčby jsou dnes povzbuzující nicméně riziko úplného odchlípení sítnice a i následné nevidomosti je v určitých případech stále reálné.“

Jaké další problémy se týkají primárně nedonošenců?

Zraková ostrost (ZO) - Zrakové funkce lze přesně hodnotit až po skončení jejich vývoje. Jinak nelze spolehlivě odlišit absolutní ztrátu zraku nebo opoždění ve vývoji zrakové ostrosti.  U těžkých forem retinopatie nedonošených vyššího stupně, tzn. stavu totálního trakčního odchlípení sítnice, se i po úspěšné vitrektomii (mikrochirurgická operace v nitru oka) a přes následné dobré pooperační anatomické poměry v oku nedá očekávat vývoj dobrých zrakových funkcí.

Zrakové funkce resp. jejich narušení po tomto vážném očním onemocnění mají na svědomí druhotné oční léze sítnice, jako jsou anomální změny cév a vaziva na sítnici, posun centrální krajiny sítnice, různé typy odchlípení sítnice ale i následný komplikovaný vrozený zákal nebo nevyviň  optického nervu. Na těchto patologických anatomických změnách a potažmo pak funkčních problémech, se ale podílí i porucha ve vývoji centrálního nervového systému včetně zpoždění jeho vývoje. U takto velmi nezralých dětech není vzácností kombinace patologií očního onemocnění, tzn. změny u ROP spolu s neurologickým postižením mozku.

Vady lomivosti oka – refrakční neboli dioptrické vady  

Odborník dodává: „Typickou dioptrickou vadou u nedonošených dětí je krátkozrakost. Krátkozraké dítě má bud velkou lomivost oka nebo dlouhou předozadní osu oka. Krátkozraké dítě vidí špatně na dálku, ale dobře na blízko nebo střední vzdálenost. Příčinou krátkozrakosti u nedonošených dětí jsou zřejmě změny na oku vznikající v rámci nezralosti očních tkání, nebo jsou v příčinné souvislosti s výše uvedenou  proběhlou retinopatií nedonošených.  U nezralých dětí existuje několik typů krátkozrakosti a je zajímavé, že dioptrická vada je u nedonošených dětí většinou stabilizována kolem 4 dioptrií a pak dále již neroste (na rozdíl od jiných typů krátkozrakostí u dětí narozených v termínu).“

Další dioptrické vady u nedonošených

Řada studií potvrdila zvýšený výskyt nejen krátkozrakosti u nedonošených dětí, ale i zvýšenou četnost dalekozrakosti a nestejného rozdílu dioptrií u obou očí a to vše oproti dětem narozeným v termínu. Je tedy prokázáno, že dioptrické vady u nedonošených jsou 4 x častější oproti dětem narozeným v termínu (29,6 % kontra 7,8 %.)

Šilhání u nedonošených dětí

Strabismus neboli šilhání je významně vyšší v populaci nedonošených dětí, zvláště u dětí s velmi nízkou nebo extrémně nízkou porodní hmotností. Jak vysvětluje odborník: „U nedonošených dětí se vyskytují nejrůznější varianty šilhání. Nejčastěji vídáme tzv. esotropii (konvergentní šilhání neboli šilhání směrem k nosu) nebo exotropii‚ divergentní šilhání, šilhání směrem zevním). Začátek šilhání se u nedonošených dětí vyskytuje od několika měsíců po narození až po mnoho dalších let, kdy je už dítě velké. Příčina strabismu u nedonošených je velmi variabilní a velké studie se přiklání k příčinám z mnoha důvodů. Mnoho faktorů hraje roli v tom, jestli se šilhání objeví, či nikoliv.“ Celá řada dalších faktorů nemá příčinnou souvislost se strabismem.  Poslední studie naznačují, že hlavní problém by mohl být v redukci objemu laloků mozku.

MUDr. Odehnal závěrem shrnuje: „Je pravdou, že děti, které se rodí nedonošené, zůstávají v podstatě „prematurní“ po celý život. Jinými slovy i jejich zrakové funkce jsou určitým způsobem změněny pro celý život. Předčasný porod náhle naruší unikátní nitroděložní prostředí, které podporuje a chrání dítě jako celek. Expozice různých škodlivých vlivů pak zvyšuje riziko onemocnění vlastních očních tkání včetně onemocnění zrakových drah.“

Oční změny jsou v této souvislosti různorodé i různě vážné, ale pro další prognózu platí dnes asi tato věta neonatologů a neurologů:  „Důležitým prediktorem konečného výsledku zrakových funkcí je, jakým způsobem dítě v poporodním období přibírá na tělesné hmotnosti."

Autor: Klára Kotábová



Profesor Pavel Calda pracuje na 1. lékařské fakultě a v porodnici u Apolináře. Má za sebou několik tisíc odvedených porodů, pečuje o těhotné a zabývá se ultrazvukovou diagnostikou, jak v těhotenství, tak gynekologii. Je autorem několika knih z oboru porodnictví a gynekologie, publikuje v zahraničí i doma. Kompletní informace o jeho aktivitách jsou na webu www.gynekologporodnik.cz

 

 

 

 


_ Zde klikněte pro zobrazení a přidávání dotazů
Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek