_Genitální opar je pro lidi tabu. Bez pomoci lékaře riskujete

Vzhledem ke snadné přenosnosti nemoci jde o nejčastěji přenosnou pohlavní chorobu na světě. Může tedy snadno potkat i vás. Jak vysvětluje profesor MUDr. Pavel Calda, CSc., z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze: „Herpes genitalis je způsoben virem herpes simplex typu 1 nebo typu 2  (HSV-1 a HSV-2) a může se projevit jako prvotní, nebo opakované infekce. Jde o jednu z nejčastějši sexuálně přenosných infekcí a kvůli související fyzické a psychické nemocnosti představuje značný, často podceňovaný zdravotní problém.“

Infekce primárních genitálií s HSV-1 a HSV-2 jsou snadno rozpoznatelné. Odborník vysvětluje: „Klasické klinické příznaky se skládají z makulární nebo papulární leze pokožky a sliznic, které se vyskytují přibližně 4-7 dní po sexuálním styku; tyto vezikuly, pustuly a vředy mohou trvat až 3 týdny. Mezi typické příznaky patří také bolest, zvláště bolestivé zánětlivé otoky vulvy u žen, pálení, bolesti a močové obtíže. Zvětšené uzliny v tříslech, horečka a u žen zánět hrdla děložního jsou poměrně častými příznaky. Genitální herpes se může projevit atypicky, zejména v ženském genitálním traktu, čímž je klinická diagnóza mnohem obtížnější. Bepříznakové průběhy herpetických postižení děložního čípku jsou poměrně časté, zatímco infekce močové trubice je často spojena s vážnými problémy při močení.“ 

Statistika nuda je… Má však cenné údaje

Počáteční infekce HSV-1 se vyskytuje nejčastěji v dětství po poklesu a vymizení mateřských protilátek během prvního roku života. Protilátky proti HSV-1 ve věku 2-3 let jsou ve 20%,  u 10-12 let 57%,  u dětí ve věku 16-18 let 70% a u dospělých ve věku 28-30 let kolem 80%. Od věku 40 let a dále lze předpokládat protilátky proti HSV-1 u více jak  85-90% lidí.  

Vzhledem k tomu, že HSV-2 je převážně přenášené sexuálními pohlavními infekcemi se zvyšují pouze po pubertě. V Německu vzrostla prevalence anti-HSV-2 IgG protilátek z cca. 3% u dětí ve věku 10-15 let až 7% ve věkové skupině 16-18 let, na cca. 14% u dospělých. Vyšší séroprevalence se vyskytují mezinárodně mezi lidmi, kteří pravidelně mění sexuální partnery a mezi homosexuálními muži.  Četné studie prokázaly významně vyšší séroprevalenci u žen než u mužů. Jako možný důvod pro toto že muži mají asymptomatické infekce pohlavních orgánů HSV-2 častěji než ženy, což vede k vyšší přenosové rychlosti virem od mužů k ženám.

Odborník dále vysvětluje: „Mezi HSV-1 a HSV-2 existuje částečná klinická křížová imunity a v důsledku toho primární genitální infekce HSV-2 může být asymptomatická u pacientů s imunitou HSV-1 a naopak. Snížená séroprevalence HSV-1 u mladých lidí (dospívajících) a dospělých může být spojena s vyšším počtem primárních infekcí HSV-2 nebo HSV-1 v důsledku orálního sexu. Genitální HSV-2 infekce je spojena se zvýšeným rizikem infekce HIV.“

Fotogalerie (3)

Víte, s kým spíte?

Lidé s klinicky zřejmým genitálním herpesem a lidé, kteří mají bezpříznakovou HSV infekci, mohou virus přenášet na své sexuální partnery. To se téměř vždy děje přímým kontaktem během sexuálního styku. V posledních letech byla v USA hlášen nárůst infekce primárně genitálního HSV-1, zvláště u dospívajících a mladých dospělých. To se pravděpodobně připisuje orálnímu pohlavnímu styku, který se v této věkové skupině praktikuje častěji. Profesor Calda Vysvětluje: „HSV může zůstat na vlhkých površích infekční po dobu několika dní. Proto lze předpokládat, že při normální hygieně nehrají jiné druhy přenosu než sexuální pohlavní styk významnou roli. Přenos na plod v děloze, jak primární, tak recidivující HSV infekce u těhotných žen může vést k intrauterinnímu přenosu viru a k vrozené HSV infekci u plodu, i když výskyt je jen u 5% všech HSV infekcí u novorozenců.

Klinické důsledky infekce plodu zahrnují potraty, porod mrtvého plodu nebo jiné vrozené projevy, jako kožní a oční léze a - nebo neurologické symptomy. Nejvyšší riziko infekce plodu je během prvních 20 týdnů těhotenství a při primární infekci mateřskou HSV-2. Virový přenos na dítě přes mateřský genitální trakt během porodu je považován za nejčastější příčinu neonatální HSV infekce.  Nejvyšší riziko je u perinatální mateřské primární HSV infekce, avšak většina neonatálních infekcí se vyskytuje kolem narození za přítomnosti asymptomatického výskytu viru genitálním traktu. Nemoc se u plodu projevuje jako lokalizovaná infekce kůže, očí a sliznic, infekce CNS nebo diseminovaná systémová infekce.“ 

Fotogalerie (3)

Jak s nemocí zatočit?

Prevence zatím není možná. Vakcina proti tomuto onemocnění zatím neexistuje.

Mezi standardní léky první linie patří acyklovir, valacyclovir a famciclovir.

Odborník popisuje: „Acyclovir je první léčebnou volbou pro HSV infekce, včetně herpes genitalis. Nicméně biologická dostupnost je při perorálním podání pouze 15-30%. Infekce kůže a sliznic, včetně herpes genitalis, jsou léčeny perorálně u imunologicky kompetentních osob. Závažné infekce HSV, zejména u pacientů s imunodeficiencí, by měly být léčeni intravenózním  Acyclovirem. Dávka acycloviru pro léčbu genitálií herpes je závislá na stavu infekce, imunitní schopnosti a zda je nebo není pacientka těhotná. Pokud se recidivy vyskytnou při více jak čtyřech až šesti epizodách ročně je třeba zvážit dlouhodobou léčbu k potlačení viru (profylaxe).“

Výhody profylaxe byly prokázány zejména během těhotenství. Místní acyklovir se doporučuje pouze u herpes labialis, herpes keratoconjunctivitis a mírně symptomatického herpes genitalis. Oficiálně acyclovir není povolen pro použití v těhotenství, zejména by se mělo zabránit podávání před 15. týdnem těhotenství. Orální a lokální acyklovir asi nezvyšuje riziko vrozených anomálií. Vzhledem k tomu, že tyto údaje nejsou dostatečně průkazné, zejména v ranném těhotenství, těhotné musí být informovány o omezení při použití během těhotenství. Příležitostné vedlejší účinky na centrální nervový systém byly popsány po  i. podání acykloviru a perorální acyklovir může vyvolat gastrointestinální vedlejší účinky.

Vedle základních znalostí o viru vyvolávajícím toto onemocnění a klinickým projevům jsou také důležité různé způsoby laboratorní diagnostiky, antivirové terapie a prevence.

A samozřejmě pravidelné návštěvy u lékaře.

Autor: Klára Kotábová