_Svatební noc aneb Když hlavní roli hraje panenská blána

Panenská blána (hymen) je považovaná za symbol čistoty a neposkvrněnosti dívky. Některé kultury jí připisují velký význam, jiné menší. Z anatomického pohledu není panenská blána ničím jiným než pouhou slizniční řasou v pochvě.

Datum publikace: 30.06.2015
Svatební noc aneb Když hlavní roli hraje panenská blána

 

V kulturách, kde panenství bylo a je ceněné, se dívky před uzavřením svatby podrobovaly, a někde i stále podrobují, zkoušce panenství. Tento test se liší kulturu od kultury. Zkoušku panenství mohly provádět porodní báby, ale i celé konzilium vyvolených, mezi nimiž nechyběli ani „cnostní“ muži. V afrických kmenech, kde se panenství stále testuje, většinou zkoušku provádějí staré zkušené ženy, prakticky ho ale provádět může kdokoli, komu kmen složí důvěru, někde je tato pravomoc svěřena do rukou lékařů.
Pokud v Evropě panenství dívky bylo testováno proto, aby byla dokázaná její panenská čistota, v afrických kmenech je jedním z častých důvodů obava před AIDS.
Jen pro dokreslení situace je možná vhodné uvést, že například v Turecku byl test panenství zakázán až v roce 1999, poté, co se několik dívek pokusilo spáchat sebevraždu.
V některých zemích jsou testy panenství stále aktuální. Například v Indii jsou součástí prohlídek žen žádajících vstup k policii.
V mnoha kulturách mělo velký význam i zbavení panenství. 

Právo první noci

Asi poměrně známý je termín „právo první noci“. O co šlo?
Z tohoto práva vyplývalo, že středověcí feudálové měli nárok na panenství mladých dívek žijících v jejich panství, dcer svých poddaných, a toto právo si nárokovali v den dívčiny svatby. Právo první noci je častým motivem v historických knihách a filmech. Podle všeho byla ale realita trochu jiná a ne všichni historikové souhlasí s tím, že právo první noci bylo praktikováno tak krutě a masívně, jak je tvůrci filmů a autory knih předkládáno.
Právo první noci ve starověké Evropě pravděpodobně skutečně existovalo, ale feudálové ho zřejmě nevyužívali tak hojně, jak se předkládá. Podle všeho mělo nárokování práva první noci svou alternativu – dívky se mohly vykoupit, což také dělaly.
Právo první noci existovalo a existuje i mimo Evropu.
A tak nárok na dívku před jejím vlastním manželem měli a mnohde ještě i stále mají vůdci kmene, šamani, kouzelníci ale i vlastní otcové. 

První noc se svědky

Z filmů známe i to, jak se s radostí očekávalo, zda během první svatební noci došlo k úspěšnému pohlavnímu spojení novomanželů a jak pár druhý den prokazuje čistotu nevěsty. Tento úspěch se obvykle demonstruje vyvěšením noční košile či prostěradla potřísněného krví na veřejné místo.
Tento zvyk je velmi starý a je známý v mnoha kulturách.
Pokud se panenství dokázat nepodařilo, dívka byla vrácena zpět rodičům, manžel jí mohl veřejně zbít nebo byla veřejně zesměšněna.
Nevěsty byly o svém osudu náležitě poučeny a tak mnohdy odcházely na svatební lože vybavené lahvičkou s holubičí krví, která jejich pověst měla zachránit.
Na správný průběh manželského spojení byl kladen velký důraz. A tak novomanželům během jejich prvního milostného aktu často asistovala nějaká společnost, svědci, kteří měli potvrdit právoplatnost aktu, případně měli pomoci. A tak s manželi na lože odcházel i bratr ženicha (u starých Slovanů), a pokud se deflorace nepovedla ženichovi, dokončil ji on, v jiných kulturách defloraci dokončovaly staré zkušené ženy.
Běžnou praktikou bývalo i to, že opodál posvátného manželského lože stáli vyvolení svědci, kteří kontrolovali a dozírali na to, aby první manželský sex proběhl tak, jak proběhnout skutečně měl, a akt následně veřejně potvrdili. 

Po svatební noci dárek ženě

Být nevěstou nebylo vždy snadné. A tak drobnou útěchou (i na našem území) byl tzv. jitřní dar, tedy dárek, který nevěsta dostala od svého muže po první svatební noci. Jitřní dar byl jakousi odměnou za dívčinu čistotu. Jeho hodnota se odvíjel nejen od movitosti ženicha, ale i od toho, jak si své ženy a její rodiny vážil.
Jitřní dar byl zpravidla veřejně prezentován.

Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek