_Jak proplout krizí středního věku a neutopit se v ní

Je krize středního věku mýtem současné doby, nebo je odrazem reálné životní etapy, stejně jako první roky života či puberta? Podle odborníků jde o zákonité a náročné období ve vývoji a zrání jedince mezi 35 a 50 lety, k jehož překonání neexistuje univerzální návod. 

Datum publikace: 11.10.2012

Krize středního věku očima odborníků

  • V polovině šedesátých let minulého století popsal kanadský psycholog a psychoanalytik, Elliot Jacques (v knize Smrt a krize středního věku) tuto etapu jako období, kdy se růst mění ve stárnutí.
  • Český psychiatr Petr Hrubeš s oblibou tvrdí, že po čtyřicítce začíná život na dobu určitou.
  • Zakladatel analytické psychologie, švýcarský lékař, Karl Gustav Jung píše: „Čtyřicítka je věkem životního poledne, vrcholem kopce, na jehož úpatí se začíná zřetelně rýsovat silueta krematoria...“, ale vzápětí dodává: „Cílem zrání je nalézt smysl a potěšení v oné nadcházející poklidné části dne, prozářené sytými paprsky zapadajícího slunce, v tom uvolněném sestupujícím tempu.“ 

Studie o štěstí v jedenasedmdesáti zemích světa

Fakt, že krize středního věku není mýtus, ověřili britští ekonomové studií, kterou prováděli v 71 zemích celého světa. Zjistili, že „křivka štěstí“ má tvar „U“. To znamená, že ve dvaceti jsou lidé plni optimizmu, radostných plánů do života, intenzivně prožívají pocit vlastní výlučnosti a štěstí. Tyto pocity klesají a v průměru kolem 45. roku se dostávají na „celoživotní minimum“ (v USA v 44,5 v Evropě v 47 letech). Tento jev je podle britských vědců (profesorů Davida G. Blanchflowera a Andrewa Oswalda) nezávislý na sociálním postavení, majetku, rodinném stavu či pohlaví. Podle americké psycholožky Susan Nolen-Hoeksema, si lidé kolem čtyřicátého roku uvědomují, že je dosažené úspěchy netěší tak, jak si od nich slibovali, resp. že nestihnou dosáhnout všeho, co si předsevzali. Uvědomují si, že život je konečný, mnohé bolestně zasáhne úmrtí rodičů, nebo dokonce vrstevníků. „Jinak je tomu pouze v rozvojových zemích, kde lidi trápí mnohdy jiné, životně důležité otázky,“ dodává profesor Blanchflower.
Britští autoři výše citované studie však na základě svých poznatků předpovídají lidem přece jen optimistickou perspektivu: „Po padesátce se křivka zvedá a po šedesátce lidé opět prožívají šťastné období.“

Průvodce dospělostí – ženy zvládají krizi středního věku lépe

Gail Sheehyová, americká novinářka, spisovatelka a lektorka, na základě dat, která posbírala ve svých diskuzních skupinách (probíhaly po celých USA), napsala knihu Passages and decoding the life cycle of Boomer women and men (v ČR vyšla pod názvem Průvodce dospělostí). V této knize píše, že střední věk a jeho krizi ženy zvládají lépe. „Většina žen po 35. roce pociťuje stále větší pohodu při zvládání svých vícenásobných rolí. Muži naopak pociťují stále větší nevyváženost. Mnozí z nich zápasí s tím, co znamená být mužem v dnešním světě... Jedna identita je dnes slabinou, dělá lidi zranitelné při náhlé změně osobních nebo pracovních podmínek.“ 

Krize středního věku – úskalí a šance

Český pedopsychiatr, prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc., se svými kolegy napsal knihu Krize středního věku – úskalí a šance (Portál 2006), v níž se říká: „Dlouho se věřilo, že životní období mezi pětatřicátým a padesátým rokem života je výhradně časem vrcholného životního rozmachu. Člověk má za sebou dokončené vzdělání a profesní výcvik a získal zkušenosti, které mu umožňují vystoupat na vrchol profesionální kariéry i osobních met. Teprve v šedesátých letech minulého století došlo v pohledu na tuto periodu lidského života k obratu a střední věk se definuje jako „období, kdy se růst mění ve stárnutí“.
...
„Připustit si, že procházíme obdobím, kdy nás dosažení toho, po čem jsme toužili, neuspokojuje, či dokonce fakt, že místo období očekávané stability čelíme krizi, je pro řadu lidí destruktivní. Podvědomé obranné mechanismy zpravidla nedovolují podívat se pravdě do očí. Často se tak zdánlivě potýkáme s nejrůznějšími typy potíží, úzkostmi, depresí či vztahovými problémy, za kterými však stojí společný „nepřítel“ – záludně se schovávající krize středních let.“

Tři způsoby, jak se vypořádat s krizí středního věku

  1. Optimizmus: Jít stejnou cestou jako dříve a vydržet v nezměněné intenzitě. Vsadit na to, že máme dost sil, abychom krizi porazili, nebo na to, že krize odejde časem sama.
  2. Přizpůsobení: Jít stejným směrem, ale ne stejnou cestou jako dříve – zvolnit tempo a zmírnit nároky. Dát větší prostor prožitkům namísto výkonnosti, relaxaci namísto sebepřemáhání a osobním koníčkům namísto nových pracovních záměrů.
  3. Nová šance: Využít druhé poloviny života jako příležitosti k radikální změně, ať už povahy konkrétní (změna profese, rodinných poměrů, realizace odkládaných zájmů, nové místo či země pobytu) nebo duchovní.

„Neexistuje univerzální optimální řešení a všechna tři možná řešení jsou rovnocenná. Záleží na našem temperamentu, schopnostech, motivaci, nezdolnosti a životních zkušenostech, jakou cestu si vybereme,“ píše ve své knize M. Hrdlička 

Praktický souhrn na závěr (MUDr. Petr Hrubeš)

  • Krize středního věku je zákonitá a náročná fáze „psychologického přechodu“ v období mezi 35. a 50. rokem života.
  • Více ji trpí a prožívají muži.
  • Může být zdrojem vleklé „farmakorezistetní“ depresivity a ztráty sebeúcty.
  • Může být spojena (častěji u mužů) se sebedestruktivním postojem a chováním (alkoholizmus, kouření, abúzus léků na úzkost/usínání, nezdravá životospráva).
  • Účelné je konzultace na psychiatrii, resp. absolvování psychoterapie.
  • Odborná pomoc zabrání „samoléčbě“ (alkohol, léky na úzkost/spánek).
  • Alkohol není prostředkem, jak „zvládnout“ krizi středního věku. Subjektivně vnímané potíže z dlouhodobého hlediska akcentuje a krizi středního věku může prohloubit o závislost na alkoholu.
  • Správnou volbou je konzultace, resp. léčba u psychiatra. Ten může nabídnout skutečnou léčbu: psychoterapii, antidepresiva.

Autor textu: MUDr. Marta Šimůnková, Odborný garant: MUDr. Petr Hrubeš

Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek