_Narození Kateřiny bylo pro Vackovi tím nejkrásnější dárkem

O tom, že každému není souzeno mít kupu dětí, ví své manželé Radka a Miroslav Vackovi. Jejich cesta k miminku trvala dlouhých devět let a byla plná zklamání a beznaděje, letošní Vánoce však poprvé prožijí jako rodina – ve třech.

Datum publikace: 16.12.2012
Narození Kateřiny bylo pro Vackovi tím nejkrásnější dárkem

Na tom, že je čas založit rodinu se Radka a Miroslav shodli již v roce 2003. V té době ani jeden z nich netušil, k jak náročnému kroku se rozhodli. Miroslav měl už jednoho syna z prvního manželství, takže žádné komplikace neočekával, a ani Radka o žádném zdravotním problému, který by mohl stát jejich přání v cestě, neměla ani tušení.
Zhruba po roce bezúspěšného snažení se o miminko doporučila gynekoložka Radce hormonální léčbu. Ta ale nepomohla a tak se manželé obrátili na Ústav pro péči o matku a dítě v pražském Podolí, kde tamní lékaři právě zahajovali léčbu neplodnosti.
Na řadu přišla řada vyšetření, žádné z nich však neodhalilo nějaký zásadní problém.
Radka podstoupila hormonální stimulaci vaječníků a první odběr vajíček. Jak se ale ukázalo, vaječníky Radky na léčbu příliš nereagovaly a tak se podařilo odebrat jen pár zralých, pro oplodnění vhodných vajíček. Následně provedený spermiogram ukázal další komplikaci  - malé množství kvalitních spermií.
„Lékaři říkali, že mám špatná vajíčka a manžel špatný spermiogram, ale přesto, že je reálná šance na otěhotnění, když budeme pravidelně docházet na léčbu,“ vzpomíná dnes Radka.
Těhotenství stále nepřicházelo a manželé v beznaději střídavě hledali pomoc u různých center asistované reprodukce.
„Vždycky jsme se ale obloukem vrátili zpět do ISCARE,“ doplňuje Miroslav. Lékaři se manželům snažili pomoci, ale bezúspěšně, žádné z vyšetření ani neukázalo pravou příčinu, proč se nedaří Radce otěhotnět.
„K založení těhotenství stačí jedno zralé vajíčko a jedna kvalitní spermie, pokud toto máme k dispozici, je skutečně reálná šance na vznik embrya. U manželů Vackových, sice bylo vždy jen malé množství odebraných vajíček a málo spermií, ovšem šance na potomka u nich byla reálná, těhotenství ale přesto stále nepřicházelo,“ vysvětluje MUDR. Jaroslav Hulvert z centra asistované reprodukce Klinického centra ISCARE, který se manželů Vackových ujal.

Ztracené naděje

První naděje na potomka svitla v roce 2007.
Tehdy se poprvé Radce na těhotenském testu objevily dva proužky oznamující těhotenství.
Radost Vackových však netrvala dlouho. „V sedmém týdnu těhotenství jsem začala krvácet a došlo ke spontánnímu potratu,“ vzpomíná Radka. Co bylo jeho příčinou, se přesně neví, s velkou pravděpodobností mohlo jít o „přirozenou selekci“ související s poškozením embrya.
Čas stále běžel a miminko nepřicházelo. Lékaři se proto rozhodli pro provedení hysteroskopického vyšetření. To odhalilo drobnou překážku v děloze, která byla v rámci výkonu ihned odstraněna.
Poté došlo k dalšímu transferu embryí a v létě roku 2008 těhotenský test opět oznamoval těhotenství.
„Překážka v děloze byla nejspíš skutečně tím, co bránilo v uchycení embrya,“ vysvětluje MUDr. Hulvert. Přestože vše vypadalo velmi radostně, štěstí manželů netrvalo dlouho. Osud jako by se rozhodl, že prověří hloubku jejich odhodlání mít vlastního potomka i pevnost jejich vztahu. „V 19. týdnu těhotenství jsem začala náhle krvácet, manžel mě odvezl do nemocnice a vyšetření ukázalo na probíhající infekci a počínající potrat,“ popisuje se slzami v očích Radka. Ani včasné lékařské ošetření nedokázalo zabránit nastupující tragédii.
Po letech marného snažení o potomka, po dlouhé době léčby přišlo další zklamání. Radka v nedokončeném dvacátém týdnu těhotenství potratila holčičku. Šance na záchranu jejího života nebyla žádná.

Náročné období

Vackovi v té době procházeli pravděpodobně nejnáročnějším obdobím svého manželství.
Radka byla psychicky vyčerpaná z dlouhodobé léčby, z toho, že kvůli dojíždění na vyšetření postupně přicházela o zákaznice a její povolání kosmetičky, kvůli častému odhlašování zákaznic, které neměly ani tušení, jak složitou etapu života Radla právě prožívá, bralo za své, ale především ze dvou zmařených nadějí, které měla za sebou. Vedle toho se začalo projevovat i to, že léčba neplodnosti je pro neplodné páry vysokou finanční zátěží.
V tu dobu bylo stále více jasné i to, že velkým nepřítelem Radky je i ubíhající čas, věk stále postupoval, množství pojišťovnou hrazených cyklů bylo vybrané a každá další léčba už musela být hrazena vlastními prostředky.
„Od začátku snažení o dítě jsme nebyli na dovolené, já ztrácela zákaznice jednu za druhou a naděje na miminko nepřicházela. Bylo to velké prověření našeho vztahu,“ shrnuje Radka tehdejší pocity.
Radka se proto rozhodla si odpočinout a nabrat nové síly a odjela do lázní.
Čas manželům Vackovým pomohl se nejen vyrovnat proběhlými událostmi, ale pomohl i dát dohromady další peníze na léčbu. Opět hledali pomoc v různých centrech a opět se vrátili zpět k primáři Hulvertovi. Radce bylo čtyřicet let a stále toužebně čekala na první miminko.
„Jediným velkým plusem této dlouhodobé léčby bylo, že jsme už věděli, jak paní Vacková reaguje na nasazenou terapii,“ popisuje primář Hulvert.

Jedna z posledních šancí

Vajíček vhodných na oplodnění vaječníky produkovaly stále málo, málo tak bylo i laboratorně připravených embryí. Lékaři ani manželé se ale nechtěli vzdát.
Přišel další transfer a lékaři se vzhledem k věku pacientky rozhodli pro přenos dvou embryí, vzniklých metodou ISCI, tedy zavedením spermie přímo do vajíčka.
„Po šesti týdnech od transferu jsem si udělala těhotenský test. Ten opět ukázal, že jsem těhotná,“ popisuje Radka.
Ultrazvukové vyšetření upřesnilo, že ze dvou přenesených embryí došlo k uchycení jednoho. Druhé zaniklo.
Lékaři, ani manželé nechtěli nic nechat náhodě. Dlouhodobá léčba, spontánní potrat v sedmém týdnu a následně ve dvacátém týdnu těhotenství z Radky dělaly vysoce rizikovou a bedlivě sledovanou pacientku.
„Po dvacátém týdnu těhotenství paní Vacková opět začala mít potíže. Tentokrát se však vše podařilo vyřešit,“ popisuje MUDr. Hulvert. Radka však musela zůstat pod dohledem lékařů až do 34. týdne těhotenství. Teprve pak, po zhodnocení jejího zdravotního stavu a váhy plodu, doporučili odchod z nemocnice do domácí péče s tím, že i pokud by došlo k nástupu předčasného porodu, miminko by bylo již natolik zralé, že by nebylo v ohrožení života.

Velmi rychlá cesta do porodnice a první Vánoce ve třech

„Byla jsem akorát ve 38. týdnu těhotenství a najednou jsem ucítila kontrakce. Volala jsem manželovi, aby se rychle vrátil z práce domů a odvezl mě do porodnice. Na doporučení lékařů a po zvážení všech okolností, včetně vzdálenosti od Prahy, jsem se rozhodla pro porodnici v Mladé Boleslavi,“ popisuje Radka.
„Vše bylo velmi rychlé. Jediné, co jsem stačil udělat, bylo, že jsem zavolal rodičům, aby se postarali o našeho psa, že odjíždíme do porodnice. Nestačil jsem si vzít z domova ani foťák,“ přidává se k vyprávění Miroslav.
Zhruba 30 minut od příjezdu do porodnice se Radce a Miroslavovi po dlouhých devíti letech čekání narodila vytoužená Kateřina  (3060gramů). A to, že její první fotky mají pořízené jen mobilním telefonem, určitě ani jednomu z nich nevadí.
„Je to nejkrásnější dárek jaký jsme si mohli přát. Když by mi o tom, že letos budeme už Vánoce slavit ve třech, před rokem někdo říkal, ani bych tomu nevěřila,“ dodává stále se slzami dojetí v očích maminka Radka držící své dvouměsíční štěstí v náručí.

Manželé Vackovi se svou dvouměsíční dcerou Kateřinou, letos poprvé oslaví Vánoce jako rodina. 

MUDr. Jaroslav Hulvert,
primář centra  asistované reprodukce
Klinického centra ISCARE.

Foto: ISCARE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek