_Jak jsme přišli k zubnímu kazu, díl 1. Za vše můžou trvalé zuby

Jak jsme přišli k zubnímu kazu, díl 1. Za vše můžou trvalé zuby

Člověk má několik předpokladů k tomu, aby u něj došlo k rozvoji zubního kazu.Jedním z nich je i typ chrupu.

Datum publikace: 03.02.2014

Ne všichni živočichové jsou vybaveni stejným typem zubů. „Zuby můžeme dělit podle několika kritérií. Podle toho, zda mají všechny stejný tvar. Podle délky růstu či podle délky jejich trvání v čelisti,“ popisuje docent MUDr. Roman Šmucler, CSc., ředitel Kliniky a institutu estetické medicíny Asklepion.
Podle této klasifikace má člověk heterodontní chrup, to znamená, že v čelisti máme celkem čtyři tvary zubů, brachyodontní chrup, což vyjadřuje, že lidské zuby mají omezenou délku růstu – nerostou nám po celý život, ale po prořezání rostou jen po určitou dobu a pak se jejich růst zastaví. Náš chrup je také částečně difyodontní, což říká, že většina zubů, kromě stoliček nám nejprve vyroste v podobě mléčných zubů a následně se vymění za trvalé. Pouze stoličky jsou monofyodontní a vyrostou nám pouze jedny, trvalé, v době dospívání.
Složitost lidského chrupu a délka trvání zubů v čelistech je tím, co do určité míry předurčuje kazivost zubů.
„U některých živočišných druhů, zejména těch, které jsou na nižších příčkách vývojového řebříčku, jsou kazy vzácností. Tak je tomu například u plazů, kterým zuby rostou v několika řadách a v okamžiku ztráty zubu, je tento nahrazen jiným. U tohoto typu chrupu teoreticky dojde k vypadnutí zubu dřív, než by došlo k rozšíření nákazy na další zuby,“ popisuje lékař.

Zuby a strava

To, jaký typ chrupu daný živočišný druh má, souvisí s druhem přijímané potravy.
U pravěkých mořských býložravců převládal zcela jiný typ zubů, než jaký se začal vyskytovat u druhů žijících na souši a živících se tvrdými pevnými částmi suchozemských rostlin a jiné zuby se následně vyvinuly i u dravých zvířat.
Evolucí byl zasažen i lidský druh.
Součástí lidské stravy se v průběhu evoluce postupně stávaly i uhlovodany a sacharidy. A právě jejich množství ve stravě spolu s nedostatečnou ústní hygienou začalo vytvářet podmínky pro rozvoj zubního kazu.
„Dokud se člověk živil sbíráním semen a plodů, docházelo pravděpodobně ke kazivosti zubů v menší míře. V okamžiku, kdy se  člověk usadil a stal se z něj zemědělec a začal pěstovat obilí, došlo ke zvýšení přísunu uhlovodanů a sacharidů, které tvorbu zubu podporují. Kromě toho pěstování a zpracování obilí umožnilo i přípravu pastovité stravy, která ulpívala na zubech a v mezizubních prostorách, čímž se zubní kazivost ještě umocnila,“ popisuje lékař.
Určitou prevencí vzniku zubního kazu je tak správný výběr stravy.
„Pokud by se člověk živil pouze zeleninou, ořechy a hrubozrnnou stravou došlo by k omezení zubního kazu. Ovšem takto přísnou dietu nelze předepsat plošně. Takže základem jídelníčku s ohledem na zubní kazivost by měl být dostatek zeleniny syrové či vařené, dostatek mléčných výrobků a omezení sacharidů, zejména těch, které se vyskytují v nápojích. Toto je vhodné umocnit dostatečnou fluoridací,“ doplňuje lékař.

Pevný stisk čelisti i štěrbiny pro plak

Dokonalost tvaru lidských zubů, která nám zajistí uchopení a následné rozmělnění potravy, je také určitým předpokladem vzniku zubního kazu.
Nejvíce se zubní kazy tvoří na stoličkách, na řezácích, tedy předních zubech, jsou spíš vzácností. Důvod je prostý.
To co nám umožní potravu dokonale rozmělnit, jsou proti sobě pracující stoličky se zaoblenými hroty kousacích ploch, které umožní dokonalý skus. A právě jejich zvrásněný tvar a prohlubně (a zhoršená dostupnost v čelisti)jsou tím, co stoličky činí náchylnější k vytvoření zubního plaku a následně k  vytvoření zubního kazu.
Pokud by stoličky měly korunky hladké, zaoblené, bez prohlubní, byly by jejich kousací plošky snadněji stíratelné a měly by tak do značné míry samočistící schopnost, ovšem zároveň s tím by se snížila jejich funkčnost. Dokonalost lidského chrupu, tak jak jsme se k ní během milionů let propracovali, je i jedním z předpokladů vzniku zubního kazu.

Jak poznáte zubní kaz

Kazem zasažená zubní sklovina je zprvu světlejší, než je její okolí a místo pod ní postrádá tvrdost, pro laika, ale zprvu i pro stomatologa, jde však o těžko rozeznatelné změny. Počínající kaz, který se navíc často skrývá mezi zuby, odhalí nejlépe rentgenový snímek, popřípadě laser či speciální světlo.
Nejčastější známkou rozvinutého zubního kazu je bolest zubu. Ta se nejčastěji objevuje při náhlé změně teplot, například při pití teplého nápoje, či naopak při konzumaci chlazených jídel jako je zmrzlina. Pro vratné poškození zubní dřeně je typická bolest na studené- v tom okamžiku je nevyšší čas pro návštěvu stomatologa. Bolest na teplé a stálá bolest jsou už příznakem nevratných změn.
Bolest se objevuje i v okamžiku, kdy do kazu pronikne pevná částečka jídla.

Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek