_Toxoplasmóza – strašák těhotných maminek

Toxoplasmóza je velkým strašákem těhotných maminek i žen, které miminko teprve plánují. Drobný parazit, který onemocnění způsobuje, totiž může být příčinou postižení plodu. Často se také toxoplasmóza spojuje s opakovanými potraty, nicméně lékařské výzkumy tuto souvislost nepotvrdily. 

Datum publikace: 16.05.2011
Toxoplasmóza – strašák těhotných maminek

Úvodem pár slov o toxoplasmóze pro těhotné

Nakazit se toxoplasmózou můžeme jen tak, že se nám parazitární prvok (vyvolavatel toxoplasmózy) dostane ústy do zažívacího ústrojí. Pokud se tak stane, máme toxoplasmózu již na celý život a znovu se nakazit nemůžeme. Riziko pro těhotné přináší toxoplasmóza jen v případě, že dojde k nákaze v těhotenství nebo v krátké době před otěhotněním (přibližně měsíc). Pokud jste se tedy toxoplasmózou nakazili již dříve, v těhotenství ji znovu chytit nemůžete a toxoplasmóza pro vás žádným strašákem být nemusí (až na výjimky, viz níže v části toxoplasmóza a těhotenství).
Jen pro představu, v České republice má toxoplasmózu přibližně 35 % populace, tj. každý třetí člověk. Většina lidí však vůbec netuší, zda toxoplasmózu mají nebo, že by ji někdy prodělali. Vyšetření na toxoplasmózu není součástí žádného běžného lékařského vyšetření a ani během těhotenství nepatří v současné době v České republice do povinných vyšetření hrazených pojišťovnou. Toto vyšetření provádí pouze některé gynekologické ambulance v rámci nadstandardní péče o své pacientky.

Toxoplasmóza a kočky

Toxoplasmóza je onemocnění,  jehož přenos na člověka se nejčastěji dává do souvislosti s kočkou. Proto se také kočka zapsala do povědomí lidí jako zvíře, které je pro těhotnou velmi nebezpečné. Pravda je ale trochu odlišná.
Parazitární prvok, který toxoplasmózu způsobuje, je skutečně velmi úzce vázán na kočku, jeho rozmnožování totiž probíhá v tenkém střevě kočkovitých šelem. V období infekce tyto kočkovité šelmy vylučují ve svém trusu infekční stadia parazita, která mohou zůstat v půdě či písku infekční až několik měsíců i let.
U kočky chované v bytě je menší předpoklad toho, že by mohla být toxoplasmózou nakažená a mohla ji přenášet – nemá možnost parazita chytit (pokud není krmená syrovým, nepřemraženým masem či vnitřnostmi), ovšem u koček žijících venku předpoklad nákazy je (chytáním nakažených myší a ptáků). Stejně jako u člověka i kočka prodělá akutní toxoplasmózu většinou jen jednou za život a jen jednou za život tak vylučuje parazita v trusu (max. 3 týdny). Trus se však stává infekčním nejdříve za 4 dny po vyloučení. Proto prevencí pro chovatele koček je pravidelně vynášet kočičí toalety. Samotný chov koček není rizikovým faktorem pro získání toxoplasmózy!
Kočky žijící venku přispívají k šíření infekce mnohem více. Nakazit se můžeme ze znečištěné hlíny, záhonku, dětského pískoviště, neomyté zeleniny atd., kam volně pobíhající kočky vylučují trus.  

Syrové maso jako zdroj nákazy

Toxoplasmózou se mohou nakazit i další zvířata (a lidé), která jsou pro parazity hostitelem, ale u nich nedochází k vylučování infekčních stadií jako u koček. Pár týdnů (až měsíců) po nákaze se parazit v těle zvířat (i lidí) trvale usadí, „usne“ a vytvoří mikroskopické cysty (nejčastěji v mozku – viz obrázek, ale i ve svalech).
Přenos toxoplasmózy na člověka je orální cestou - tedy přes ústa. Člověk se může nakazit toxoplasmózou, když tyto cysty v těle zvířat (např. králíka, ovce, prasete,…) sní v podobně syrového nebo špatně tepelně upraveného masa. Stejně tak se nakazí i kočka, když sežere nakaženou myš. K přenosu muže dojít například ochutnáváním syrového mletého masa při přípravě karbanátků či sekané, konzumací nedostatečně tepelně zpracovaných steaků, pojídáním čajovek nebo podobných druhů salámů apod. 
 
Toxoplazmová cysta v mozku myši

Obrázek: cysta, kterou parazit Toxoplasma vytvořil v mozku myši

Přenos toxoplasmózy transplantací

V orgánu dárce, který ve svém životě prodělal toxoplasmózu, může přežívat cysta parazita. Pokud příjemce orgánu doposud toxoplasmózu neprodělal, může u něj propuknout infekce a dokonce v tomto případě i ohrozit jeho život, neboť imunita příjemce bývá při transplantacích oslabena. Nejvíce jsou ohroženi příjemci srdce, jater a kostní dřeně.

Jak se nemoc projevuje (v době nákazy)

Jen velmi málo lidí zjistí, že se během života toxoplasmózou nakazili. Průběh onemocnění při nákaze je ve většině případů bezpříznakový nebo se podobá běžné chřipce. Mezi příznaky onemocnění patří nadměrná únava, teploty, bolesti hlavy a kloubů, zduření mízních uzlin (podčelistních, krčních, podpažních, tříselních) a v některých případech zánět sítnice. Jen výjimečně dochází k postižení dalších orgánů – srdce, plic, jater či mozku.
Při podezření na akutní onemocnění toxoplasmózou (čerstvou nákazu) se odebírá krev ze žíly, která se posílá na analýzu do laboratoře. Onemocnění se léčí speciálními antibiotiky a protiparazitárními léky, ale jen v určitých případech (těhotné, novorozenci a malé děti, pacienti s významným postižením imunitního systému, při neustupujících a závažných příznacích pak i pacienti s plně funkční imunitou). V ostatních případech dojde k odeznění obtíží samovolně.

Toxoplasmóza a těhotenství

Z hlediska nebezpečí pro plod a těhotenství je nejzávažnější pokud se žena nakazí poprvé v průběhu gravidity nebo velice krátce před otěhotněním. Dojde-li k nákaze dlouho před otěhotněním (například v dětství či dospívání), vytvoří si tělo určité množství protilátek, které ženu chrání před novou infekcí a riziko nebezpečí pro plod je zanedbatelné.
Ve vzácných případech však může dojít k vzplanutí infekce (ke které došlo v době dávno před otěhotněním, například v dětství) - parazit se tak může probudit ze své spící neškodné podoby a znovu se stát nebezpečným pro plod. K tomu však dochází výhradně v případech, kdy je zároveň přítomno velice závažné oslabení imunitního systému, například u pacientů HIV pozitivních, po transplantacích či při probíhajícím nádorovém onemocnění.
Pokud se žena nakazí v průběhu těhotenství nebo velmi krátce před otěhotněním, parazit může být zákeřný, dokáže projít skrz placentu a infikovat plod (kongenitální přenos). Míru rizika a tíži postižení plodu ovlivňuje stupeň těhotenství, ve kterém k nákaze dojde. Nejmenší pravděpodobnost nákazy plodu je v časných stádiích těhotenství (během prvního trimestru), pokud k ní však dojde, lze očekávat ta nejzávažnější postižení zejména poškození mozku a smyslů, velmi často dochází v tomto období ke spontánnímu potratu). S tím jak těhotenství postupuje, dochází sice ke zvyšování pravděpodobnosti nákazy, ale zároveň snižování míry možného poškození plodu. Příznaky onemocnění se mohou projevit nejen před, ale také až po narození, lehčí formy dokonce i po několika letech, a to nejčastěji ve formě opožděného neuromotorického vývoje nebo opakovaných zánětů oční sítnice.

Prevence

Zcela dokonalou prevencí onemocnění je tedy správná hygiena, mytí rukou, zeleniny, ovoce, včasné vynášení kočičího trusu u domácích mazlíčků, vyvarování se konzumaci syrového masa v jakékoli podobě (nejvíce nakažené je maso králičí).


Text vznikl ve spolupráci s RNDr. Šárkou Kaňkovou, PhD (PřF UK) a MUDr. Markétou Geleneky z Infekční kliniky FN Na Bulovce Praha

 

Diskuze ke článku
Vložit nový příspěvek