_Štěně jako vánoční dárek – 1. díl

Jak pes, či jiné zvíře, zasáhne do chodu rodiny a do psychického vývoje dítěte? A kdy je ta správná doba na to, pořídit potomkovi zvířecího kamaráda?Dnes odpovídá psycholožka docentka Dr.phil. PhDr. Laura Janáčková, CSc. z Institutu partnerských vztahů.

Datum publikace: 11.11.2013
Štěně jako vánoční dárek – 1. díl

 

Jak by se měli zachovat rodiče, jejichž dítě přijde s tím, že jediný dárek, po jakém touží, je pes?

Většina dětí dříve, či později vysloví přání chovat  nějaké zvířátko. Je naprosto logické, že pes  je většinou to zvíře, po kterém touží nejčastěji. Pes totiž  dokáže být kamarád, ochránce, dokáže se naučit komunikovat, umí si hrát a dokáže dát najevo svou oddanost a lásku ke svému pánovi. Dítě touží být  milováno, chce si hrát, přeje si poznat tu bezmeznou oddanost a pocit ochrany a bezpečí, které pes nabízí. Přání dítěte je přirozené, ale pouze rodič může rozhodnout, zda je zodpovědné si zvíře domů pořídit.
Je třeba společně s dítětem promluvit o možnostech péče a potřebách zvířete. Je třeba zvážit, zda zvíře bude mít v rodině a bytě  dostatek možností ke kvalitnímu životu.  Je třeba zvážit, zda je dítě dlouhodobě schopné se starat a pečovat o něj a rodiče by si měli uvědomit, že dítě veškerou péči, ať již z důvodů časových, či svých finančních možností, nemůže nikdy zvládnou plně samo a že část povinností vždy bude přecházet na ně samotné.
Někteří  psychologové  doporučují nejprve zkusit méně náročné zvíře, než je pes, třeba rybičky, křečka, morče a pokud dítě setrvá a stále touží po psím kamarádovi, tak začít uvažovat o psovi. Je ovšem logické, že rybičky, ani křeček nemůže očekávání dítěte toužícího po psovi plně uspokojit.
Osobně si však myslím, že odpovědnosti se dítě učí  také díky důslednosti rodičů, ať se jedná o péči, či chov jakéhokoli tvora. Rodiče by tedy měli s dítětem  hlavně mluvit, vysvětlovat a učit ho, že potřeby živého tvora jsou někdy důležitější než pouhé přání vlastnit psa. Tyto debaty by měly vždy dlouhodobě předcházet pořízení zvířete, nikoli začít až v okamžiku, kdy je zvíře už doma. Pokud se dostaví tyto hovory v době, kdy je zvíře již doma, velmi brzy přicházejí debaty o tom „Kam teď s ním“, což je velmi špatné z pohledu výchovy a vytváření osobnosti dítěte i nezodpovědné ke zvířeti.
Rodiče by si také měli dávat pozor na marné sliby a pokud jednou vysloví slib, měli by ho dodržet. Jestliže řeknou, že podmínkou pro pořízení zvířete je splnění nějakého úkolu, tak v okamžiku, kdy dítě úkol splní, nesmějí rodiče začít ze slibu couvat. Tím by znevažovali nejen svá slova a sami sebe, ale dítěti by se cítilo právem podvedené a přestalo by rodičům důvěřovat. Vztah dítě – rodiče, by získal velké trhliny.

Je nějaká věková hranice, od které je dítě schopno vnímat zodpovědnost za zvířátko?

To je samozřejmě individuální a velký vliv na odpovědnost dítěte má nejen jeho psychická zralost, ale také výchova a vzor v rodině. Je klidně možné, že dítě v první třídě je schopné se postarat o menšího psa lépe, než nějaký puberťák. Ovšem i zde stále platí, že péče o zvíře, je vždy prací více lidí, případně celé rodiny. Dítě nemá možnosti zajistit samo potřebné životní podmínky zvířeti a jen stěží lze zvíře separovat od zbytku rodiny, pokud spolu sdílejí jeden společný životní prostor.
Při rozhodování, kdy je nejlépe psa pořídit, je třeba vycházet z individuálních zkušeností s dítětem. Rodiče přece znají své děti nejlépe a na základě dřívějších zkušenosti by měli dokázat odhadnout, zda jejich potomci jsou schopni se dlouhodobě zapojit do péče o živého tvora. 

Co může dítěti pes, případně jiné zvíře, dát dítěti do života?

Domácí zvíře muže pomoci dítěti nález řád ve svém vlastním životě.
Vede dítě k odpovědnosti, naučí  jej myslet na druhé a ne pouze samo na sebe a ukáže, co je povinnost.
Pes a jeho všudypřítomná láska k lidem, může pomoci dětem, které neumějí dávat najevo své emoce a úzkostným a méně komunikativním jedincům pomůže v nalezení cesty ke svému sebepoznání, které je základem sebevědomí člověka. 

Lze poznat hranici, kdy je přání pouhým dětským rozmarem a kdy dítě po zvířeti skutečně touží?

Tou hranicí je čas.
Rozmary za několik dnů či týdnů odezní, ale dlouhodobé přání  a trvalý zájem o problematiku chovu a péči už může napovídat o skutečné touze. 

 

Myslíte si, že pes a děti k sobě patří?

Mohou k sobě patřit, pokud máme doma podmínky k tomu, aby dítě i pes žili v jedné domácnosti spokojeně a ani jedno z nich vzájemným soužitím nikterak nestrádalo. 

Dítě a pes k sobě mohou patřit, pokud ani jeden z nich společným soužitím nestrádá.

Aminifu Leonem de Orphanus (foto nahoře) a Happy Chance Moravia Lord (foto dole)
Foto archív


Čtěte také:
    Diskuze ke článku
    Vložit nový příspěvek