_Štěně jako vánoční dárek – 4. díl

Pokud se rodiče rozhodují pro pořízení zvířete, je možné, či vhodné dítě, případně další členy rodiny, předem, preventivně nechat otestovat na alergii?

Takovéto necílené, jakési preventivní otestování zásadně nedoporučuji.
U zdravých dětí je to opravdu naprostý nesmysl, podobně nerozumně bychom mohli trvat na otestování pylů před odjezdem dítěte na prázdniny. A u dětí, které jsou pro některé alergické onemocnění již v péči specialisty, protože trpí například astmatem, alergickou rýmou, či ekzémem - je případná přecitlivělost včetně možné senzibilizace na zvířecí alergeny obvykle dobře zmapována. Zbývají děti, které trpí alergií a dosud nejsou otestovány. Ty by se měly k alergologovi dostavit tak jako tak a to i bez ohledu na možné pořízení zvířete. Vždy však musíme mít na paměti, že dlouholetý alergik k běžným vzdušným alergenům (pyly, roztoči) má vyšší riziko vzplanutí alergie k domácím mazlíčkům. 

Které zvíře je nejsilnějším alergenem, je nějaký „žebříček“?

Obecně se udává toto pořadí kočka-pes-hlodavci-kůň-králík. Může to být ale dost zkreslující.
Pokud by si 40 % českých domácností pořídilo přednostně koně, tak jak je tomu u koček a psů, pak bychom na prvním místě zvířecích alergií řešili lichokopytníky. Agresivitu samotného alergenu určuje řada proměnných. Od genetické dispozice až po způsob kontaktu.
Hlavní kočičí alergen pochází ze slin, je lepivý, takže zůstává na površích včetně olizované srsti. Běžným úklidem se tento alergen jen těžko odstraní.
Hlavní psí alergen pochází jak ze slin, tak jej najdeme i v kožních lupech, není tak lepivý, lze jej snadněji setřít či vysát.
Hlodavci rozsévají svůj alergen močí a to doslova kudykoli projdou, takže ulpívá na kobercích nábytku, povlečení i oblečení.

Zvířata naháči – bezsrsté formy, jak moc alergikům vadí? Část rodičů je dětem pořizuje právě s tím, že pokud zvíře nebude mít chlupy, nevznikne zdravotní problém.

Jde o jeden z nejhloupějších mýtů.
Srst, resp. chlupy jsou zdrojem alergenů opravdu jen velmi málo. Z předchozí odpovědi vyplývá, že by vysněné „bezalergenní“ zvíře nesmělo tvořit sliny, moč a kožní lupy.

Jaké zdravotní potíže nejčastěji zvířata způsobují a naopak, může přímý kontakt se zvířetem nějak posílit imunitní systém dítěte?

Za prvé je zvíře zdrojem alergenů, proto je rizikové pro alergiky. A to nejen těch, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, ale také těch, co přijedou jen na návštěvu například vnoučata k prarodičům na prázdniny. Alergiků na zvířata je kolem 5-10 % v populaci. Přecitlivělých, tj. s rizikem alergické reakce dvakrát více.
Za druhé je zvíře zdrojem potravy pro jiné alergeny domácího prachu, pro roztoče. Ti si pochutnávají na zvířecích lupech.
Za třetí je zvíře možným zdrojem mikroorganismů i nebezpečných parazitů, jako je třeba leptospiróza, toxoplasmóza, toxokaróza aj.
Takže zdravotních potíží mohou způsobit více.
Nicméně v posledních letech se objevily zprávy, že děti žijící ve společné domácnosti se zvířaty jsou odolnější k infekcím. Před touto mediální zkratkou bych si dovolil důrazně varovat. Problém je mnohem složitější, týká se velmi diskutabilní hygienické hypotézy, ve které se prosazuje intimnější soužití s přírodou již od raného věku, včetně konzumace "hodné špíny".
Neuváženým pořizováním zvířat k právě narozenému dítěti po vzoru této teorie, bychom mohli způsobit více škody, než užitku.

Myslíte si, že pes a děti k sobě patří?

Při dodržování zásad správné péče nemám námitek. S jedinou výjimkou. Pes dle mého nepatří do domácnosti diagnostikovaného alergika ke vzdušným alergenům.
A obecně.
Pes by se neměl pohybovat v dětském pokoji, resp. ani tam, kde dítě spí. V ideálním případě by se měl pes odstěhovat na zahradu. Dítě by se nemělo se psem přehnaně mazlit a mělo by se zamezit olizování.
Zdravotním dopadům vycházejícím ze společného soužití, by tak měl být dán stejný význam, jakým je přeceňovaný vliv výchovný, respektive sociální.   

Kočičí alergen pochází ze slin a velmi ulpívá na všech povších.

Foto nahoře: Moravia Lord
Foto dole archív